Článek
Dnešní Vlašim uchvacuje zcela bezkonkurenčně zámkem, především rozsáhlým zámeckým parkem. Tuto přírodní scenérii nalezne návštěvník přímo na tepně města a je možné jí věnovat celý den, samozřejmě s ohledem na počasí.
Galerie i cukrárna
Historie zámku ve Vlašimi je jako u všech našich památek velmi pohnutá. Založen byl v roce 1303, nejprve jako gotický hrad, který proslavil arcibiskup Jan Očko z Vlašimi, protože z objektu učinil vskutku honosné sídlo.
Turistickým lákadlem Vlašimi je jednoznačně zámek.
Vlašim byla v držení pánů z Trčků z Lípy i pánů Vostrovců z Kralovic a počátkem 16. století byla přestavěna na renesanční zámek. V 19. století zde sídlili Auerspergové a ti ho upravili do dnešní podoby. Opravy po požáru r. 1992 byly ukončeny před šesti lety. Dnes žije zámek čilým ruchem současnosti – lze se zde nechat oddat v obřadní síni, navštívit koncert nebo zámeckou restauraci, své prostory tady má Muzeum Podblanicka i střední škola.
Naprosto nejúžasnější je však zámecký park, do kterého lze vstoupit jako do jiného světa hned několika novogotickými, velmi působivými branami: Vlašimskou, Domašínskou a Znosimskou (něco na způsob zámku Hluboká), v jedné je galerie, v druhé restaurace a ve třetí cukrárna.
Hned u vchodu do parku, s rozlohou 75 ha, najde návštěvník panel s plánkem, který mu přehledně objasní, jakým směrem se vydat po spletitých cestičkách, aby nic pozoruhodného neminul. Park kromě ztepilých stromů a rozmanité přírody, odpočinkových posezení, jezírek, ticha a svěžího vzduchu překvapí i různými romantickými stavbami a zákoutími, jako je třeba tajemný Starý hrad, socha žáby, nebo na palouku mezi stromy zazáří pestrý Čínský pavilón.
Navíc téměř tři kilometry dlouhá naučná cesta s panely odhalí pár zajímavostí o místu a místní flóře a fauně. Návštěva zámeckého parku, který patří k největším u nás, je skutečně nezapomenutelným zážitkem a překvapením, že něco takového je v centru poměrně rušného města vůbec možné.
Blaník stále láká k výstupu
Hned vedle Vlašimi, asi 10 km, což je téměř co by kamenem dohodil, vyčnívají zvláště dva vrchy nad středočeskou pahorkatinou. Ten nejvyšší (638 m) je pověstný Blaník.
Ten druhý je Malý Blaník (576 m). Stále živou legendu o blanických rytířích vedených sv. Václavem zná, myslím, i dnes téměř každý. Údajně vznikla v 15. století, jako lidové vyprávění o zázračném vítězství u vesnice Býkovce nad nepřátelským vojskem.
Krajina blanických rytířů patří k nejhezčím u nás.
Vše se tady točí kolem spících blanických rytířů, kteří vyjedou zachránit naši zem, až bude nejhůře. Kromě rytířů, kteří zůstávají v oblasti nadpřirozena, zde najdeme jasně viditelné zbytky skutečného opevnění keltského hradiště z 6.– 5. století př. n. l. Na Blaník je možno vyrazit z městečka Louňovic pod Blaníkem, což napovídá, že je kýžený vrch v dohlednu asi tak do půl kilometru. Jednou z možností, jak se přiblížit k začátku cesty na Blaník, je také menší přilehlé parkoviště přímo u Blaníku.
Louňovice na to, že leží pod tak navštěvovaným a oblíbeným místem, a navíc je tady i zámeček a barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, jsou šedé, ospalé až nudné.
Výstup na samotný vrch vede krásným lesem trochu kamenitou cestou, protkanou informačními a vtipnými naučnými panely.
Téměř na začátku cesty nás pozdraví v nadměrné velikosti kamenná hlava rytíře a za pár metrů se každý může rozhodnout, zda bude pokračovat 300 m dlouhým náročným až strmým výstupem, nebo zvolí pohodlnou, lehce zdolatelnou, ale o 800 m delší trasu. Ta má své nesporné výhody v tom, že neminete důležitou Veřejovou skálu, což je tajemný vstup do podzemí, kde prý spí blaničtí rytíři.
Pokud má návštěvník štěstí a jde po značce k vrcholu sám, zmocní se ho neodbytný pocit, že slyší dusot koňských kopyt, zrychlený dech rytířů jedoucích na bujných ořích, nebo si vybaví hezkou řádku pověstí, někdy až sci-fi úvah, které se vážou k Blaníku.
Jedni hovoří o jakési mimozemské základně, druzí zase mají důkazy o podivném toku času, kdy se někdo na Blaníku ztratil na 18 let, ač byl přesvědčen, že to byly pouhé dva dny, nebo o dívce, která dostala darem od rytířů prsten, který ji zachránil před vypočítavým nápadníkem. Na vrcholu Blaníku stojí dřevěná rozhledna, 30 m vysoká, z roku 1941, připomínající husitskou hlásku.
Sluší se též navštívit Malý Blaník, na jehož vrcholu je zřícenina poutní kaple svaté Máří Magdalény. Dojdete k ní od rozhledny stezkou dlouhou asi 3 km.
Možná by bylo dobré připomenout, že základní kámen Národního divadla pochází právě z Blaníku, že o jeho povědomí se zasloužil spisovatel Alois Jirásek ve Starých pověstech českých, že je zakomponován i v Mé vlasti Bedřicha Smetany a namaloval ho Julius Mařák i Mikoláš Aleš.
