Článek
K přitažlivým a možná až exotickým znakům tohoto slovenského národního parku patří volný chov koní, pralesovité lesní porosty, krasové útvary a jedinečný výskyt některých živočichů a rostlin. Nejnavštěvovanější je tady určitě rezervace Cigánka. Krom jiného je jakousi otevřenou učebnicí geologie a i ti, kteří nejsou odborníky, si mohou v reliéfu krajiny číst o tom, jak vznikaly vápencové skály a jak je postupně tvarovala voda, která vytvořila hluboká údolí. Nenechte si proto ujít Hrdzavou dolinu a ani tu dolinu, které se říká Javorníková.
K živočichům, které jsme dosud neuvedli a kteří jsou jedinečnými obyvateli některých lokalit, patří sysel. Někteří vám tady poradí, abyste se posadili poblíž jeho díry s rozkrojeným jablíčkem v ruce a počkali, jestli ho vůně jablka nepřiláká ven. Sysel, který v sedmdesátých letech minulého století doplatil na užívání chemikálií v zemědělství a na záměrné vybíjení, byl vysazen v lokalitě Bílé vody. Ten dnešní pochází z různých míst, nejvíce ovšem z letiště v Košicích, kde by jinak ohrožoval leteckou dopravu.
Národní park Muráňská dolina je charakteristický původním složením dřevin, které je totožné již několik stovek let ještě z dob prvního osídlení člověkem. Převažují listnaté lesy a i smrk, který se tady vyskytuje, je původní, nikoli dodatečně uměle vysazený. Také biotop květnatých bučin je pro Muráňskou planinu daný už po mnoho století a z pohledu EU je vnímán jako evropsky významné území.
Jestliže se vydáte do pralesa Suché doly, osloví vás nejen původní zalesnění, ale i krasové jámy a podzemí protkané sítí jeskyní. Ptáte se, kde se vzal název Suché doly? Pochopíte brzy. Veškerá povrchová voda tady stéká do podzemí, kde vyživuje podzemní říčku Teplica. Pomalým propadem jeskynních stropů pak vznikají sníženiny, které se proměňují v trychtýře a dávají vzniknout propastem.
Na Muráňské planině i v Tisovském krase je evidováno asi 410 jeskyní, od malých dvoumetrových, až po velké, jako je Bobačka dlouhá přes 3 km. Když už byla řeč o propastech, pak k nejznámějším patří Michňová s hloubkou 105 m a Nová Michňová dlouhá 1245 metrů, která byla objevená až v roce 2006. Ochranáři národního parku uvažují o zpřístupnění, které ale bude vyžadovat určitou jeskyňářskou zdatnost.
Jestliže jsme na začátku mluvili o koních, pak nesmíme opomenout místo zvané Velká loučka, kde se daří pastevnímu odchovu noriků muráňského typu. Původně byli vyšlechtěni pro lesní hospodářství. Dnešní těžba dřeva se ale bez nich obejde, a tak zůstávají tato – v rámci celé Evropy - jedinečná chovná stáda jako vítaná nabídka pro turisty.
Přírodní rezervace Fabova hola je typickým biotopem pro všechny velké šelmy, ať už je to medvěd, vlk, rys ostrovid, nebo třeba divoká kočka. Žijí tady v posledních slovenských pralesech, ve kterých je zakázána jakákoliv činnost člověka, a tak nejsou rušeni ani lidmi, ani hospodářskou činností. Skutečná divočina, to je určitě Martinova dolina v národní přírodní rezervaci Šarkanina. Prochází jí turistický chodník a i tady lze nalézt stopy třeba právě po medvědovi, který si značkuje své teritorium.
Nestihli jsme zdaleka všechno. Povídání o zbojnických kolibách, jedinečné květeně nebo o pověstech spjatých s Muráňským hradem si budeme muset nechat na jindy. Anebo vám doporučíme podívat se na další vydání Návratů k divočině, které ČT odvysílá 14. října na ČT2 v 17.50 hodin.