Článek
Do oka nám nejprve padla dřevěná rozhledna na kraji obce a brzy i dům natřený vysloveně halasně na modro. Do této obce se vysloveně hodí, jsme v Modré.
Azurový objekt ovšem v hlavní roli nebude, společně s dalšími příchozími jdeme dál, ještě necelý kilometr, a pak již vidíme pozemek obehnaný palisádovým opevněním a je nám jasné, že teď jsme na místě. Archeoskanzen Modrá – to je tu pro nás cílová stanice.
Od roku 2004 uvádí zástupy turistů do časů Velké Moravy. Naprosto dokonale. Zdá se, že obyvatelé zdejšího dřevěného sídliště z devátého století zrovna někam odběhli, určitě se ale za chvilku objeví, a tak se zatím podíváme, v jakých že podmínkách a obydlích žijí. V areálu se nacházejí repliky polozemnicových chat, domu velmože a dalších budov – obytných i hospodářských.
Pár set metrů od areálu, na návrší, z něhož je pěkný výhled na sousední Velehrad, se nacházejí základy velkomoravského kostelíka. Odkryli je Jan Nevěřil (v roce 1911) a v padesátých letech minulého století Vilém Hrubý. Jak asi svatostánek vypadal, předkládá jeho replika zrealizovaná v letech 1998 až 2000. Stojí hned vedle odkrytých základů.
Nejen kostelík, ale úplně všechny stavby, které tu jsou k vidění, byly vybudovány na základě archeologických nálezů.
Geograficky se nyní přemístíme o pouhý kilometr, časově asi o tři, čtyři staletí. Sousední Velehrad se hlásí svými věžemi i svým věhlasem, vstupujeme do areálu kláštera cisterciáků, který byl založen v roce 1205. Celý komplex budov včetně chrámu byl dokončen ve čtyřicátých letech 13. století.
Blížíme se k hlavní dominantě – chrámu Nanebevzetí Panny Marie, sv. Cyrila a Metoděje, vystavěnému jako pozdně románská bazilika s prvky rané gotiky. O den dřív, při cyrilo-metodějské pouti, tu byla hlava na hlavě, ale dnes je den k prohlídce jak stvořený. Nejen azurové nebe nad námi, ale i objekty před námi mají náruč otevřenou, návštěvníků je tu jen pár desítek.
Kromě celého areálu tu pozornost poutají zejména dva interiéry. První patří již zmíněnému chrámu. Jeho hlavní loď byla vysvěcena v roce 1240, kněžiště o dvanáct let dřív za přítomnosti jednoho ze zakladatelů kláštera, českého krále Přemysla Otakara I. Vrcholně barokní vzhled získala bazilika v průběhu přestavby trvající bezmála celé století – od roku 1684 do roku 1777. Impozantní podoba interiéru a jeho malířská i sochařská výzdoba zprostředkovává návštěvníkům jeden z neopakovatelných zážitků.
Z novějších dějin připomeňme alespoň dva letopočty: v roce 1990 komplex převzali a duchovní správu začali zajišťovat jezuité, o deset let později Velehrad zažil návštěvu papeže Jana Pavla II.
Za návštěvu tu ještě zcela určitě stojí i nedaleko stojící kaple Cyrilka. Původně se jednalo o kostel Večeře Páně z první poloviny 13. století. Ve století osmnáctém byl barokně přestavěn a do dnešní podoby upraven v polovině 19. století.
PŘÍŠTĚ se vypravíme do rakouského pohoří Freiwald. Území, které je pokračováním českých Novohradských hor, nabízí turistům túry v krásné přírodě a také skalnaté vrcholy s dalekými výhledy. Na dva z nich vystoupíme – na Nebelstein a Mandelstein. Cestu ovšem zahájíme v centru oblasti, ve městečku jménem Weitra. K vidění je tu přitažlivé historické centrum a zámek nad ním. |