Arcibiskupský palác v Olomouci otevře kapli během Noci kostelů

„Projekt otevření plně funkčního oficiálního sídla úřadujícího arcibiskupa veřejnosti je ve střední Evropě naprosto výjimečný,“ řekl Právu mluvčí arcibiskupství Jiří Gračka. Arcibiskupská rezidence je dnes největší palácovou budovou v olomoucké městské památkové rezervaci.

Až dosud byla zpřístupňována veřejnosti jen výjimečně při zvláštních příležitostech.

„Jsme si vědomi, že jde o objekt, v němž se nejen bydlí a pracuje. Je v něm řada prostor, které jsou zajímavé pro veřejnost, a jsem rád, že díky provedeným úpravám se lidé mohou podívat do historických prostor, kudy kráčely dějiny,“ zdůraznil olomoucký arcibiskup, metropolita moravský Jan Graubner.

Prohlídka trvá zhruba 50 minut a její okruh zahrnuje reprezentační sály situované v prvním patře paláce a také místnost pro krátkodobé výstavy. Příchozí navštíví v doprovodu průvodce mj. Velký sál, kde v roce 1995 obědval při své návštěvě Olomouce papež Jan Pavel II., Trůnní sál, kde 2. prosince 1848 nastoupil na rakouský trůn císař František Josef I., Přijímací sál, kde v roce 1805 ladili svůj postup před bitvou u Slavkova ruský car Alexandr I. s rakouským císařem Františkem, či Zelený pokoj, v němž byly v roce 1850 podepsány mezi Pruskem, Rakouskem a Ruskem tzv. Olomoucké punktace, kterými měl být ukončen konflikt mezi Pruskem a Rakouskem ohledně nároků Pruska na Německo.

V paláci, v místech, kudy se mohou nyní procházet turisté, pobývaly i další významné osobnosti, mj. císařovna Marie Terezie, hudební skladatel Ludwig van Beethoven či prezidenti T. G. Masaryk, E. Beneš, V. Havel a V. Klaus.

S nejvýznamnějšími událostmi, které se tu odehrály, jsou přitom spjaty sály, které mají čerstvě zrestaurovanou bohatou rokokovou, empírovou a neobarokní výzdobu, což zaujme zejména návštěvníky, které zajímá architektura. Jsou také vybaveny dobovým mobiliářem.

Olomoucké biskupství vzniklo obnovením moravského biskupství papežem Alexandrem II. v roce 1063. Nově vzniklá olomoucká diecéze, která se stala legitimní pokračovatelkou diecéze velkomoravské, zaujímala celé území historické Moravy. Do roku 1777 se na olomouckém biskupském stolci vystřídalo 54 sídelních biskupů a od roku 1777, kdy bylo biskupství povýšeno na arcibiskupství, pak až do současnosti čtrnáct arcibiskupů.

Objekt dnešního barokního arcibiskupského paláce, zahrnující v sobě starší konstrukce z období renesance, byl vybudován v blízkosti místa, kde stával první biskupský dům v době založení olomouckého biskupství, tedy v polovině 11. století.

Původní renesanční palác byl pak v průběhu přestavby probíhající v letech 1664 až 1669 výrazně rozšířen, a stal se tak monumentální raně barokní palácovou stavbou dominující východní části města. O významu a architektonické kvalitě objektu svědčí mimo jiné to, že projekt vypracovali a stavbu řídili císařští architekti Filiberto Luchese a Giovanni Pietro Tencalla.