Článek
Původně měli Plzeňané možnost navštěvovat rozrůstající se zahradu v Doudlevcích u řeky Radbuzy – stála na pozemcích bývalé vojenské plovárny. Nesla název ZOO Iris, podle spolku přátel přírody, akvaristů a teraristů, který přispěl k jejímu vzniku. Existovala celkem dlouho, stala se součástí Parku kultury a oddechu a postupně ji rozšiřovali.
Již po válce se ale uvažovalo o vybudování zahrady nové, areál v Lochotíně byl několikrát navržen a stále více preferován. Stranou města, přitom dosažitelný, s vhodným terénem pro plánované výběhy. K zániku původní IRIS zahrady přispěla nákaza antraxem čili snětí slezinnou, která tu vypukla v roce 1961.
Zahrada ve skromných podmínkách
O dva roky později v Lochotíně Plzeň představila návštěvníkům novou zahradu. Ta se stále rozvíjí. Její součástí se stal velmi navštěvovaný Dinopark, ve kterém jsou sochy praještěrů v životní velikosti a jenž je jedním ze sítě podobných atrakcí v republice.
Zpočátku ale měla zvířata pro svůj pohyb malý prostor. To se pozvolna změnilo, dnes se ocitáte ve světě volného pohybu zvířat, oddělených jen bariérami v podobě vysokých plotů nebo vodních příkopů. Kontakt je daleko bližší a máte možnost pozorovat zvířata téměř v jejich „domácím“ prostředí.
Křepel šupinkatý v expozici Sonorská poušť
V roce 1981 se zoo sloučila s botanickou zahradou, jejíž součástí je i nádherná japonská zahrada. Vznikl ojedinělý biopark rozdělený na několik zón – například neotropickou, palearktickou, etiopskou, australskou – doplněných pavilóny, které přiblíží život zvířat hodně zblízka.
Postaven byl velký skleník, druhé největší medvědárium v Evropě, terárium pro plzeňskou chloubu varany, kteří bohužel při mé návštěvě nebyli doma. Zcela ojedinělou záležitostí je statek Lüftnerka, původní venkovská stavba s expozicí asi 400 zemědělských nástrojů ve sklepě, obklopená výběhy s domácími zvířaty.
Gepardi jsou skvrnité modelky
Pavilón těchto štíhlých afrických šelem je nedaleko vchodu, oddělený vodním příkopem, ale mám dojem, že kdyby si gepardi chtěli zatrénovat mimo svůj areál, měli by šanci. Měl jsem to štěstí, že se spolu se svým ošetřovatelem šli producírovat na jarní sluníčko.
Kráčeli s ladností modelek na předváděcím molu, vyrýsované svaly, krásné kulaté hlavy, dlouhý ocas, kterým občas švihli do vzduchu. Naproti přes cestu blbli ve větvích giboni a předváděli své akrobatické kousky. Šimpanzi, kterým to tu z velké části patří, zrovna jako makakové někde spali.
Ospalá panda a mohutní tygři
Panda červená se rozvalila na kmeni stromu a vysloveně chrápala. Ve stejné pozici byla za tři hodiny, když jsem se kolem ní vracel. Nedaleko se ozývalo frkání velbloudů, ale to jsem již stoupal podél velkého výběhu s potokem, kde se vyhřívali mohutní ussurijští tygři.
Samice pomalu procházela rajónem, jejího partnera nerozházelo ani focení, ale moc přístupný nebyl. Zlomky sekundy, kdy zvedl hlavu a ukázal tesáky, byly velmi vzácné.
Od statku je výhled po celém areálu i na část města, pod sebou ve výbězích můžete spatřit další kočkovité šelmy. Konkrétně si tu na kuřatech pochutnávali levharti sněžní.
Flegmatičtí vlci a paroháči
Nedaleko statku je několik staveb, lepenic z bláta a rákosu, připomínajících obydlí našich praprapředků. Ještě že se civilizace pohnula dopředu. Výběh vlků je naproti chatrčím. Dlouho jsem je nemohl zahlédnout. Jeden, dva, čtyři, šest – pomalu jsem identifikoval pohozená těla mezi spadaným listím a keři ve výběhu. Pak se jeden protáhl, ukázal svou vlčí krásu a šel se položit o pár metrů dál. Karkulka nikde, tak co si honit triko. V zrcadle u výběhu si můžete porovnat zuby – hned vedle je kresba vlčího chrupu. Na jeho dokonalost mít nikdy nebudete.
Kousek opodál najdete výběhy ovcí, koz a jelenů, zahlédnete tu mohutné kanadské wapiti a na tabuli se dozvíte, co je to paroháč. Mezi parohem a rohem je přece rozdíl. Schválně – zdalipak víte jaký (paroh má výběžky).
Dinopark – když ještě nežili lidé
Plzeňská atrakce, svět pravěkých ještěrů a ptáků s 3D kinem byl ještě zavřený. Protože probíhají opravy a různé úpravy, měl jsem možnost se mezi různými – saury projít. Při jejich velikosti jsem byl docela rád, že už je nemohu potkat třeba u Křivoklátu, a bylo mi jedno, že obluda velká jako rypadlo byla býložravec. Nenechte si park ujít, nebudete litovat.
V plzeňské zoo na děti čeká i Dinopark. Potkají tam např. brachiosaura, který žil před 70 milióny lety.
Od zvířete ke zvířeti
Jmenovat vše, co mě nadchlo, bylo by na zvláštní přílohu. Zapomenout však nemohu na nosorožce, hrošíky liberijské, nádherné dlouhokrké žirafy v jejich pavilónu, pana lva a paní lvici berberské v pavilónu, a další šelmy psovité, kunovité, opice, plazy.
Na stromě venku se proháněli nosálové, pod nimi si pochrochtávali pekari páskovaní. Ve voliérách jsem obdivoval orly, kondory, ale i papoušky a tučňáky, pak jsem se šel podívat na gazely. Nesmím zapomenout na rysy – ti mě zaujali u srubu s velkým totemem. Neviděl jsem všechno, nedá se to za půlden stihnout, ale je to uklidňující, báječná podívaná. Nejen pro zábavu – najdete zde hodně poučení. A o to jde.
