Jaké doklady potřebuji pro dovolenou v zahraničí

Klienti cestovních kanceláří to mají jednoduché: informace o potřebných dokladech do té které země dostanou v cestovní kanceláři. Je to povinnost přímo ze zákona. Je ovšem jen na cestujícím, aby si ty informace doopravdy přečetl a hlavně, aby se podle nich zařídil. Protože odpovědnost za opatření dokladů už má jen on sám. Ten, kdo cestuje na vlastní pěst, může pátrání po informacích zahájit na webových stránkách ministerstva zahraničí www.mzv.cz/cestujeme. V případě komplikovanějších zemí ovšem bude muset následně pátrat dál.

V případě cesty do zemí Evropské unie a dále Islandu, Norska, Lichtenštejnska, Švýcarska, Albánské republiky, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Chorvatské republiky, Kosovské republiky, Makedonské republiky a Srbské republiky lze jako cestovní doklad použít platný občanský průkaz. Tu platnost se vyplatí občas zkontrolovat, abychom neztroskotali na takové banalitě jako prošlá občanka. K platnosti patří i to, že fotografie v dokladu alespoň zhruba odpovídá našemu současnému zevnějšku.

I když máte dítě zapsané v občance, pro cesty do zahraničí s tím nevystačíte. Dítě musí mít vlastní cestovní doklad. Pro cesty do zemí EU lze za tímto účelem požádat o vystavení občanského průkazu i pro dítě mladší než 15 let; cestovní pas pro děti se vydává splatností 5 let. Otázkou ovšem je, jestli dítě nebude potřebovat nový pas dříve kvůli tomu, že fotografie v pasu již nebude odpovídat skutečnosti. V případě, že nezletilé dítě cestuje v doprovodu jiné osoby, než je rodič nebo zákonný zástupce, doporučujeme ověřit u zastupitelského úřadu navštěvovaného státu, zda mimo platného cestovního dokladu nebude vyžadován také písemný souhlas rodičů (zákonného zástupce) s cestou dítěte do zahraničí. Informujte se v dostatečném předstihu před cestou, protože souhlas musí být v příslušném jazyce a být ověřen.

K cestám do třetích zemí potřebujete vždy cestovní pas. Cestovní pas se strojově čitelnými údaji a s biometrickými údaji se vydává v ČR ve lhůtě 30 dnů, v mimosezóně zpravidla o něco dříve, ale spoléhat se na to nedá. Pas občanům starším 15 let se vydává s dobou platnosti na 10 let, dětem ve věku do 15 let s dobou platnosti na 5 let; dobu platnosti žádného typu pasu nelze prodloužit.

Kdo potřebuje získat pas v kratší době, může požádat o cestovní pas bez strojově čitelných údajů a bez nosiče dat s biometrickými údaji, tzv. rychlopas. Ten se vydává ve lhůtě do 15 dnů a má dobu platnosti 6 měsíců. Jenže pro cestu do většiny zemí nemůžete rychlopas použít, protože ve většině zemí požadují, aby pas platil nejméně 6 měsíců po vstupu do teritoria (u některých dokonce po jeho uvažovaném opuštění, resp. uplynutí platnosti víza). U rychlopasu nemůžete takovou lhůtu nezmeškat, protože prakticky nemůžete stihnout vkročit do příslušného teritoria v den, kdy byl pas vydán. Než si tedy opatříte zájezd na poslední chvíli a než zažádáte o rychlopas, ověřte si, jakou platnost pasu požadují v zemích, jejichž hranice budete překračovat. Orientačně to zjistíte na webových stránkách MZV, ale jistější je informovat se na zastupitelském úřadě příslušné země, protože podmínky se mohou měnit. Pozor – na rozdíl od minulých let je pas platný nejméně  6 měsíců od překročení hranic nezbytný do Egypta a doporučuje se  i do Turecka.

Z frekventovaných turistických zemí lze celkem bez problémů cestovat na rychlopas na Ukrajinu, s cestovní kanceláří i do Tuniska (tam všude stačí platnost pasu +3 měsíce), z exotických např. do Japonska, Nepálu, Vietnamu, Argentiny, Chile, Venezuely, Kuby, Jihoafrické republiky či na Mauricius. Nebo třeba na Seychelly, Maledivy či některé ostrovy v Oceánii. Opatřit si rychlopas se pak vysloveně hodí tomu, kdo se chce jednou v životě podívat do Libanonu – a má ve svém biometrickém pase Izraelské razítko.

Na Egypt, Turecko, ale také výše neuvedené země Jižní Ameriky, většinu Asie, Austrálii a Nový Zéland a většinu afrických zemí můžete s rychlopasem zapomenout, o Severní Americe už vůbec nemluvě.

Mimochodem, pas s vyznačením očkování musí mít i vaši zvířecí kamarádi.

Seznam států, kde může český občan pobývat bez víza, najdete na webových stránkách MZV http://www.mzv.cz/jnp/cz/cestujeme/prehled_statu_s_bezvizovym_stykem/prehled_statu_a_dalsich_subjektu_se.html . Pozor, jde o podmínky pouze pro české občany. Pokud s vámi chce cestovat váš přítel nebo soused, který je občanem jiného státu, musí se zařídit podle podmínek platných pro občany jeho státu, jinak by se mohlo stát, že jej od hranic vrátí. Při vyřizování víz mějte na paměti, že zastupitelské úřady drží svátky obou zemí a doba pro vyřízení se tím může prodloužit.

Do většiny exotických zemí se doporučuje očkování proti některým chorobám, do některých je očkování přímo povinné. Informací o očkování je na internetu mnoho, souhrnně je včetně odkazů najdete např. na http://www.szu.cz/tema/cestovni-medicina/ockovani-pri-cestach-do-zahranici .

Cestovní pojištění je do zemí mimo EU prakticky nepostradatelné, protože v případě jakéhokoliv neštěstí, zdravotních aj. komplikací byste se nedoplatili. V zemích EU by vám alespoň následně část výdajů proplatila vaše zdravotní pojišťovna – ale v cizině byste byli bez asistence a náhrada zpravidla kryje jen část výdajů. Cestovní pojištění není drahé, zato jeho neuzavření by se mohlo hodně prodražit; proto je moudré je uzavřít. Pojistit doporučujeme i storno zájezdu z vážných důvodů.

Pokud cestujete s cestovní kanceláří, budete mít i v zahraničí zajištěn kontakt, potřebné informace a pomoc v nesnázích. Kdo jede na vlastní pěst, měl by se zaregistrovat do systému MZV Drozd: http://www.mzv.cz/jnp/cz/cestujeme/registrace_obcanu_pri_cestach_do/index.html , který vám zajistí informace, příp. i pomoc v případě nenadálých situací v zemi vašeho pobytu.

K řízení motorového vozidla v zahraničí je obecně třeba český, případně mezinárodní řidičský průkaz, osvědčení o technickém průkazu vozidla, zelená karta a u zapůjčeného vozidla notářsky ověřený dopis o zapůjčení vozidla opatřený překladem.

Co si ještě vzít s sebou

V každém případě se vyplatí vzít si důležité kontaktní údaje:

Co zaručeně nevozit