Článek
Centralia je jedno z mnoha amerických měst duchů. Na rozdíl od drtivé většiny z nich ale není němou památkou na období zlaté horečky – tak jako třeba slavná osada Bodie. Centralia sice vznikla zhruba ve stejné době, ale její osud ani zánik není spjatý s těžbou zlata. Za apokalypsou Centralie stojí černé uhlí…
Více o zlatonosném i zkázonosném Bodie v článku Mrtvé město zlata a hříchu – to je Bodie, nejznámější město duchů ve Státech
Začalo to likvidací skládky
Byl konec května 1962 a parta hasičů jako každý rok dostala za úkol zbavit město legálních i nelegálních skládek. Tu u zdejšího hřbitova se rozhodli vypálit. Oheň se jim ale vymkl z rukou a začal se šířit labyrintem podzemních štol, kterými bylo městečko a okolí kvůli těžbě černého uhlí protkáno. Pod skládkou měla prý původně být instalovaná ohnivzdorná přepážka – právě proto, aby k něčemu podobnému nedošlo – na její výstavbu ale město rezignovalo, a tak měl oheň volnou cestu.
Hasiči se sice pokusili šíření požáru zastavit a i v dalších letech napumpovaly úřady do jeho likvidace obrovské peníze, zvládnout obrovský žár v kilometrech chodeb bylo ale technologicky nemožné. V prvních letech se navíc to, co se dělo pod povrchem, na povrchu projevovalo jen minimálně.
Konec přišel po dvaceti letech
Totální zkáza městečka tak započala až téměř dvacet let po požáru. Země se ohřívala, místy se objevovaly první pukliny, jejichž vznik doprovázel únik jedovatých plynů. A pak místní pumpař John Coddington kontroloval množství paliva ve svých nádržích… Kovový měřák, který vytáhl, přímo sálal teplem. Naměřená teplota nafty atakovala osmdesát stupňů. Začínalo být jasné, že pod povrchem se chystá vzkypět obrovský problém.
Poznejte Spojené státy prostřednictvím dalších článků:
- Nejlepší zábavní parky jsou v Orlandu. Vstupné vyjde na tisíce, ale stojí to za to
- Mrtvé město zlata a hříchu – to je Bodie, nejznámější město duchů ve Státech
- Fascinující Hooverova přehrada: Její 220 metrů vysoká hráz tuhne už 80 let
- (Ne)známé ikony USA: Ranč Southfork je seriálová legenda a Bílý dům má pivovar
K vyvlastnění domů a vystěhování městečka dala vláda pokyn v roce 1984, po sérii nehod v podobě obrovských propadů půdy, pukajících domů i silnic. Většinu domů nechala zbourat, aby v nich nikdo nemohl zůstat, a obyvatele přesunula do městeček Mt. Carmel a Ashland. Zůstalo jen pár zarytých, kteří odmítli své domovy opustit.
Vládu přebrala příroda
Dnes vládu nad Centralií postupně přebírá příroda. Keře a tráva prorostly do několika domů, které tu zůstaly, silnice, která vedla skrz městečko, byla až do počátku devadesátých let sjízdná a dokonce i udržovaná a opravovaná. Pak už ale bylo kráterů a míst, která roztrhal tlak pod povrchem, tolik, že úřady na její udržování rezignovaly. Z obou stran ji nechaly zavést hromadami suti a jako „novou“ Route 61 označily silnici, která do té doby sloužila jako objížďka.
Pusto a prázdno bývá i na severu amerického kontinentu: Aljaška a Yukon: Nespoutaná divočina pro dobrodruhy a milovníky přírody
Úplně mrtvo v městečku ale není ani po padesáti letech od vypuknutí požáru. V roce 2010 se při sčítání lidu k bydlení tady přihlásilo deset lidí – navzdory tomu, že město přišlo už i o poštovní směrovací číslo a nevede do něj žádná pořádná přístupová cesta.
Někteří z nich dodnes tvrdí, že všechno, co se tu stalo, je obrovská konspirační teorie. Že byl požár vytvořený úmyslně, protože stát měl obrovský zájem o ložiska pod městem. A ta jsou obrovská – vždyť zásoby uhlí ve štolách udrží živit oheň ještě dalších 200 až 300 let.
Jedno z nejmladších měst duchů
Centralia je tak jedním z nejnovějších měst duchů na mapě světa a zároveň i jedním z nejopuštěnějších měst planety. Nejvíce „živo“ tady bývá v neděli. V kostele, který stojí na kopci kousek od bývalého centra města, totiž dodnes probíhají bohoslužby.
Zachovaný je i původní zdejší hřbitov a pár domů. Městečko pak lemují cedule upozorňující na místa, kde může dojít k propadům půdy a vznikům hlubokých trhlin.
V roce 1966 byla v Centralii uložená časová kapsle a její otevření je naplánováno na rok 2016 – padesát let po jejím uložení. Sejít by se u toho měli všichni ti, kteří městečko museli nedobrovolně opustit.
Inzertní sdělení: Vydejte se do Spojených států amerických!
Cestovní kancelář ESO travel, specialista na Severní, Jižní a Střední Ameriku, Tichomoří, Asii a Afriku vybírá z nabídky zájezdů do USA:
Příležitost, jak pochopit tuto různorodou zemi – její města, přírodu a životní styl. A také zakusit rozdíly mezi jednotlivými státy a oblastmi. 22 dní na cestě a cesta napříč Spojenými státy.
Trasa kopírující pobřeží Atlantiku zahrnuje ikony východu USA včetně méně dostupných – o to avšak poutavějších míst téhle části země. Začněte na prosluněném jihu a během dvou týdnů vystoupejte do NYC!
Ideální kombinace pro ty, kdo touží po ikonách amerického severovýchodu a zároveň okusit uvolněný rytmus života exotické Floridy. New York, Washington i Niagarské vodopády.
Čtěte dále:
Přečtěte si také o valentýnských destinacích, o Lví skále na Srí Lance nebo o planině Nazca. Přehled všech článků najdete na hlavní stránce rubriky
Autor: Lucie Štěrbová & Tomáš Cikán
Anketa
Brána do pekla v Turkmenistánu
Takzvaná Brána do pekla je jednou z největších turistických atrakcí v této zemi. Kráter uprostřed pouště Karakum vznikl v roce 1971, kdy se při geologickém průzkumu zřítil strop obrovské jeskyně.
Vzniklý prostor měl hloubku dvacet metrů, průměr sto metrů a okamžitě se naplnil unikajícím plynem. Aby se tento plyn nešířil do okolí, rozhodli se ho vědci zapálit. V tu chvíli nicméně netušili, že ložisko plynu je tak obrovské, že bude hořet ještě dalších 42 let.
V posledních letech se sice objevují snahy o jeho zastavení, nicméně do pouště Karakum turisté stále jezdí hlavně po setmění podívat se na to, jak vypadá vstup do pekla.
K dalším městům a městečkům duchů ve Spojených státech najdete více informací na stránkách Amerika.cz, které slouží jako elektronický průvodce po Spojených státech.