Betlém bez Ježíška jako jedna z tradic adventu u jezera Wolfgangsee

Je sychravo, nikde ani vločka. Během prvního prosincového víkendu jsou v hornorakouském Stroblu adventní trhy v plném proudu, přestože počasí se tváří spíše říjnově.

Stroblu se někdy říká město betlémů. Nepřekvapí vás to, pokud navštívíte místní výstavu. Tvůrci se řídili heslem: Fantazii se meze nekladou. A tak si tu prohlédnete betlémy malé i velké, složité i jednoduché, klasické i bizarní...

Co na romantice ubírá absence sněhu, doplňuje tma. Jakmile se začne smrákat, světélka rozmístěná na stromech i plotech vytvoří tu správnou romantiku. Kraluje jim velká kometa vznášející se nad dřevěným molem na břehu Wolfgangsee. Je jedním ze tří symbolů adventu v okolí jezera. Nese název Wolfgangseer Advent, čtete ho tady všude.

Zima, která od vody citelně táhne, nikomu nevadí. Přímo na molu stojí stánek s občerstvením a obsluha se skoro nezastaví. Člověk z města ale přece jen mírně drkotá zuby a nohy se mu bez ohledu na troje ponožky a sněhule mění v rampouchy.

Lidé se srocují u malých stolků a odkládají na ně kouřící hrnky, nikoliv kelímky, s horkými nápoji — punčem a svařákem. Někteří tam jen tráví volný čas s přáteli, jiní čekají na loď, která v tomto období v rámci okružní plavby rozváží cestující mezi městečky na březích Wolfgangsee.

Vyčkávání na „přívoz” je i náš případ. Další zastávkou je nedaleký St. Wolfgang, ze kterého už jsou vidět v pozdním odpoledni jen světla.

Když doplouváme do St. Wolfgangu, je už naprostá tma. Díky tomu nelze přehlédnout zdejší symbol adventu — svítící lucernu na hladině jezera.

„Měří 19 metrů a na šířku ji obejme šest lidí. Denně se zapaluje,“ upřesňuje nám proporce lucerny průvodce. „V létě ji přibližujeme na 20 metrů ke břehu. Lidé k ní plavou a na podstavci se opalují,“ doplňuje. Prý se už našli i dobrodruzi, kteří se u lucerny snažili kempovat.

Pravou předvánoční posedlost ale okoušíme až ve městě. Trhy zaplňují malá náměstí, táhnou se ulicemi, fasády září světélky, všude bliká a voní advent. Trhy tu začínají týden před adventem a končí až na Silvestra.

Rutinní zboží jako čepice, šály, svíčky, perníčky a ozdoby sem tam zpestřují nějaké originálnější kousky — třeba podkovy pro štěstí, na které kovář vyrazí vaše iniciály. Následně pak podkovu ozdobí malou větvičkou jehličí a dřevěnou muchomůrkou.

Poměrně nenápadně za řadou stánků stojí 60 dřevěných soch v životní velikosti. Kulisa jako z hororu. Světel je tu málo, navíc vytvářejí strašidelné stíny. Nechybí ani jesličky, ale pozor — bez Ježíška. Ten se do nich vkládá až na Štědrý den. Taková je místní tradice. Do 24. prosince v St. Wolfgangu Ježíška neuvidíte v žádném betlému. Po Štědrém dnu setrvává v jesličkách do konce roku.

Tak jako v Česku chodí Mikuláš se svým hodným a zlým pomocníkem — andělem a čertem, v Rakousku ho potkáte ve společnosti krampusů. To jsou pekelníci daleko strašidelnější než čerti. Můžu vás ujistit, že se jich nebojí jen děti.

Krampusové jsou dost od rány a nešetří ani dospělé. Když se jim přichomýtnete do cesty, vlastně i když se jim snažíte vyhnout, většinou vás nemine bolestivé švihnutí přes nohy svazkem větviček nebo zatahání za vlasy. Velmi rychle zjišťuji, že ani čepice mě nespasí. Možná jsem měla zkusit kapuci.

Říkám si, že po krampusovském běsnění musí být zbytek adventu u Wolfgangsee idylkou. Návštěva St. Gilgenu mě v tom utvrzuje. Na červenou hořící svíčku, poslední ze tří místních adventních znaků, jsou zdejší obyvatelé až překvapivě hrdí.

V noci svíčka září daleko do tmy nad černou hladinou jezera. Tehdy jí to bezpochyby sluší více než ve dne. V různých variancích ji potkáte skoro na každém kroku — u stánků, jako výzdobu v oknech...

St. Gilgen asi nejvíce proslavil hudební genius Wolfgang Amadeus Mozart. V domě pojmenovaném Mozarthaus, který stojí jen pár kroků od břehu Wolfgangsee, se narodila skladatelova matka a sestra. Přestože jeho rodným městem byl nedaleký Salzburg, St. Gilgenu se někdy přezdívá Mozartova vesnička.

Nicméně zpět k adventnímu šumu. Také v uličkách St. Gilgenu se usídlili trhovci. Všichni se usmívají a nechají zvědavce v klidu nakouknout, případně si i sáhnout. Nic nevnucují, jen čekají, jestli si vyberete. Koneckonců, když nic nezaujme vás, nakoupí tu někdo jiný.

Seženete tu vykrajovátka, ozdoby na stromek, sladké i slané dobroty nebo taky bezpočet cetek, které vůbec nepotřebujete. Bez toho se ale žádné adventní trhy neobejdou, naopak právě o tom jsou.

Před odjezdem navštěvujeme místní přehlídku betlémů. Jestli jsme při návštěvě Stroblu měli pocit, že byl motiv betlému vytěžen na maximum, St. Gilgen nás vyvádí z omylu. Nejpraktičtější, alespoň z hlediska ceny, se zdají miniaturní betlémy v krabičce od sirek. Vyjdou na pět euro (140 Kč), zatímco cena ostatních často přesahuje 200 euro (přes 5500 Kč).

Hned za Mozartovým domem je tak trochu schovaný betlém, ve kterém se podivujeme nad přítomností Ježíška. Že by se vloudila chyba? Nikoliv. Tradice betlému bez Ježíška je specialitou St. Wolfgangu. Půjčují si jí ale i ve Stroblu.

Ačkoliv je sobota, žádné davy trh neokupují. Atmosféra je přece jenom romantičtější po setmění. A místní už vůbec nemají kam spěchat, adventní veselí v St. Gilgenu potrvá stejně jako v předchozích dvou městečkách až do konce roku. Tak proč se v klidu nezastavit na další svařák a klobásu. Nebo radši čerstvou kremroli?