Článek
Doba románská a gotická vzala více méně za své a jediné, co z dějin zůstalo, je antika - památky na období, kdy Sicílii ovládali Řekové a Římané.
Vypadá to jako hradby, ale nejsou to hradby. Je to vysoký kamenný útes, který měří třináct kilometrů a obepíná prostor, v němž Řekové z ostrova Rhodos vystavěli v 6. století před n. l. město Akragas. Přirozeně opevněné město s vydatnými zdroji pitné vody, blízko moře a přístavu, vykvetlo ve třetí nejvýznamnější sídlo tehdejšího světa.
Původní akropole zmizela pod nánosem novověku, stojí na ní dnešní Agrigento. Díky tomu, že se osada posunula hlouběji do vnitrozemí, zůstala zachována ta část antického města, která byla nejblíže k moři. Chrám bohyně Junony (za Řeků se jmenovala Héra), chrám Concordia, o němž se neví, komu byl zasvěcen, a který se zachoval díky křesťanům, devět sloupů Herkulova chrámu a nedokončený a pobořený, ohromný Diův chrám, nebo symbol Agrigenta, čtveřice sloupů chrámu Castora a Polluxe - to jsou místa, která návštěvník Sicílie nemůže vynechat.
Jak mohutný, výstavný, vznešený a bohatý býval někdejší Akragas, to si návštěvník může představovat při pohledu z dnešní turistické cesty na stovky hektarů prostoru, v němž jsou chráněny nejen historické stavby, ale také původní přírodní uspořádání. Pokud budete mít štěstí, narazíte na průvodce, který se jmenuje Luigi Napoli. Dozvíte se všechno o dějinách města Akragas, ale také vám nezapomene zdůraznit, že z Agrigenta pochází Luigi Pirandello, nositel Nobelovy ceny za literaturu, a vysvětlí, že antické chrámy nejsou postaveny z vápence ani z pískovce, ale z materiálu, který se jmenuje tuf.
Největší město malého světa
Všechna významná antická města leží u moře nebo k němu měla v dobách své slávy blízko. Námořní cesty měly pro nevelký starověký svět větší význam než ty pozemní. U moře jsou i Syrakusy, kdysi největší a nejvýznamnější město onoho malého světa. Jejich centrem byl ostrůvek Ortygia, dnes spojený se zbytkem města širokým mostem.
Z antických dob se Ortygia pyšní jen zbytky Apollónova chrámu a sloupy z chrámu bohyně Athény, na jehož základech byla postavena katedrála svaté Lucie. To ostatní vzalo většinou za své.
To podstatné, co je z antických Syrakus k vidění, nejdeme ve čtvrti Neapolis. Je tam řecké divadlo, vytesané do vápencové skály ve 3. století před n. l., hned vedle je někdejší kamenolom s mohutnou jeskyní, známou jako Dionýsovo ucho a nedaleko je poměrně dobře zachovalá římská aréna.
V dobách svého největšího rozkvětu ve 4. století před n. l. měly Syrakusy 300 tisíc obyvatel (někde se uvádí až 500 tisíc), byly střediskem řecké kultury a umění. Ústup ze slávy přišel poté, co Syrakusy po dvouletém obléhání podlehly roku 212 před n. l. Římanům. Mezi obránci byl i Archimedes, jehož po pádu města probodl římský voják.
Toho, čím vešly Syrakusy do dějin, je mnoho. V roce 122 před n. l. se tam odehrála první známá vzpoura otroků. V roce 61 n. l. se tam cestou do Říma zastavil apoštol Pavel a založil prý vůbec první křesťanskou komunitu v Evropě.
O sicilské antice by se toho dalo napsat ještě mnohem více. O římských mozaikách v Piazza Armerina, o řeckém divadle v Taormině, o památkách v Katánii a v řadě dalších míst. Leč jak se říká - lépe jednou vidět než stokrát číst.
Koupání v teplé i ve studené vodě
Nadšení z antických památek sice může vydržet dlouho, ale sem tam je třeba si užít i něčeho jiného. V první řadě jsou to pláže, jichž má Sicílie dostatek. Některé hotely mají - zřejmě v rozporu s mezinárodním právem - pláže soukromé a přístup tam mají jen hoteloví hosté. Jinde jsou pláže veřejné a pak jsou takové, kde se vybírá vstupné, v jehož ceně je použití lehátka a slunečníku.
Od Agrigenta směrem na západ je Porto Empedocle, několik kilometrů široké písčité pláže Punta Bianca. Ještě o něco dál je Baia Capo Rossello, nevelká zátoka pod vysokými, oslnivě bílými skalními útesy. Moře je tam při břehu mělké, takže je to ideální koupání pro děti, které ještě neumějí dobře plavat. Pohodlné ubytování tam nabízí například čtyřhvězdičkový hotel Capo Rossello.
Nedaleko Syrakus jsou dvě opravdu hezké pláže - Arenella a Fontane Bianche. Obě jsou pravidelně zařazovány mezi místa, kde je nejčistší moře v Itálii.
Na pobřeží u Katánie patří k nejpopulárnějším přímořským letoviskům dnešní předměstí Aci Castello, Aci Trezza a Acireale. Tam, kde není písčitá pláž a dobrý přístup do moře, jsou vybudována dřevěná mola na vysokých kůlech a do vody se sestupuje po žebřících.
Peřeje na řece Alcantara
Taormina patří k nejkrásnějším městům v Itálii a je nejvyhledávanějším ze sicilských letovisek. Samotné městečko je vysoko na úbočí Monte Tauro. Od moře, z části nazývané Taormina Mare, se tam nejsnadněji dostanete lanovkou. Nejpopulárnější pláže v blízkosti Taorminy jsou v Giardine Naxos.
Vykoupat se a zadovádět si můžete i ve vodě docela chladné. V kopcích ve vnitrozemí jsou na řece Alcantara úzké a hluboké soutěsky. Zpočátku se můžete proti proudu řeky jen tak brouzdat, ale chcete-li se vypravit na několikakilometrový výlet k peřejím, obléknou vám neoprén, plovací vestu a přílbu. V soutěskách jsou úzké "trysky", v nichž je proud velmi silný a nedá mu moc práce, aby neopatrného dobrodruha hodil na skálu.
Poněkud jiný výlet do hezké přírody si můžete dopřát na říčce Ciane u Syrakus. Na motorovém člunu (můžete si také půjčit kajak) vás vyvezou dva kilometry proti proudu říčky. Hlavní atrakcí, která je jinak v Evropě nevídaná, jsou husté porosty papyru.
Mafie na Sicílii?
- Když se řekne Sicílie, první slovo, které většinu lidí napadne, je mafie. Místní většinou tvrdí, že za to může Hollywood a jeho filmy. Jak je to doopravdy, to vědí zřejmě jen sami mafiáni. Krátkodobý návštěvník se s mafií na Sicílii nesetká. Zarostlí chlapi s luparami (brokovnice s uříznutou hlavní) po ulicích rozhodně neběhají. Místní lidé téma mafie většinou přecházejí mávnutím ruky.
- Nejdál, kam jsem se dostal, bylo toto sdělení: Bydlím v domě, kde prý má byt i kápo celé čtvrti. Známí mi trochu závidí, že prý nemusím zamykat auto ani byt, že tam se rozhodně nic nestane. Dnešní mafie je spíše společenstvím bílých límečků. Za dobu své existence vstoupila do všech pater státního aparátu a veřejné správy. Když je potřeba, neváhá použít těch nejbrutálnějších metod, jako byly vraždy soudců Falconeho a Borsellina nebo policejního generála Dalla Chiesy. Ve většině případů však sází na moc peněz. Všechno má svou cenu. Špičkový politik, přidělení zakázky na stavbu silnice místo té, kterou zničila Etna, místo pod penzí ve státní správě. Říká se, že výpalné platí na jihu Itálie až pětadevadesát procent podniků. Jak je to doopravdy, vědí jen ti mafiáni.
- Italský podnikatel, který má zkušenosti i z Česka, mi řekl: "Když tady potřebuji něco zařídit, vím, kam jít ana koho se obrátit. A co se dohodne, to platí. U vás je to džungle, v níž neplatí pravidla. Peníze berou všichni, ale záruku ti nedá nikdo. Co se včera domluvilo, to dneska neplatí, protože někdo jiný dal někomu jinému víc. Jestli se to, co funguje u nás, jmenuje mafie, tak zaplaťpámbu za ni."
Vraťme se na úbočí Monte Tauro, do Taorminy, o níž už byla několikrát řeč. V zimě má nějakých šest tisíc obyvatel, ale v sezóně se jejich počet zmnohonásobí. V podvečer není na Corsu k hnutí. Nespočet hospod a kavárniček (asi nejdražších na Sicílii), ozdobné balkóny plné květin, nejhezčí výhled na Etnu a nejhezčí výhled ze všech řeckých amfiteátrů, co jich na světě je. Pro tohle všechno a pro svou atmosféru rozhodně stojí Taormina za návštěvu.