Článek
Asi nejvhodnějším způsobem dopravy je využití vlaku a MHD, protože cesta začíná v pražských Satalicích a končí v 10 kilometrů vzdáleném Jenštejnu. Pro auto byste se museli vracet a takto se pohodlně vrátíte autobusem. Druhou variantou může být výchozí bod Brandýs nad Labem, ze kterého jezdí autobusy okolo Jenštejna.
Nyní už k samotnému výletu, který odstartujeme ve zmíněných Satalicích. Průvodcem nám bude naučná stezka Vinořský park a Satalická bažantnice. Jak po chvíli zjišťujeme, začínáme na konci, protože první tabule, kterou potkáváme, nese číslo devět. Najdete ji na okraji Satalic u kapličky sv. Anny a stoletých lip. Mimo jiné se dozvíte, že za 3,5 kilometru dojdete do Vinoře, kde se napojíte na stezku ke zřícenině.
Na cestě můžete narazit na menhiry z kmenů.
Za zdmi obory míří značení do lesa po pěšině na palouk s duby, které pamatují ještě krále Františka I., a proto byly vyhlášeny památnými stromy. Za šumění listí a zpěvu ptáků stezka pokračuje na louku mezi Satalicemi a Vinoří. Třetí tabule informuje o barokní krajině, ale také, jako všechny ostatní, nabízí kvíz nebo hru. Zde se například ptá, jaká barokní památka je na obrázku.
Bývalé slovanské hradiště obklopují skály.
Po zodpovězení otázky pokračujte k rozcestí a vinořskému parku. Na luční křižovatce upoutá zrak jakési kmenové stavení připomínající menhiry. Pokud si tam budete chtít sednout, dejte pozor, poněvadž jeden z kmenů ukrývá sršní hnízdo. Nehledejte tam ani geocachingovou krabičku, která je na jiném místě. Správní kačeři si nezapomenou odskočit ještě pro dvě o kousek dál a ostatní následují značku do dalšího lesa.
Netopýří les
Tentokrát les se vším všudy – tedy s potokem a skalisky, které napovídají, že se blížíme k jedné části slovanského hradiště. Turistu, který jde náhodou kolem, na pradávné místo upozorní akorát zastavení číslo pět. Svou slávu si odbylo v období 8. až 10. století do vrcholného středověku, kdy se rozkládalo na více než třech hektarech. Našlo se tam několik druhů keramiky a odborníci se domnívají, že ve středověku na tomto místě stála tvrz. Dnes hradiště připomínají pouze valy na okrajích lesa a terénní náznaky.
Oblouky vytesané ve skále jsou záhadou.
Při čtení informační cedule můžete zabavit děti u starého stromu, na kterém jsou značky, jimiž mají nejen děti poznávat velikost rostlin.
Po ani ne půl kilometru přijdete k trochu zvláštnímu místu s rybníkem. Z informačního panelu načerpáte vědomosti o lužním lese a netopýrech, jejichž čtyři druhy byly pozorovány i ve vinořském parku. Nedozvíte se ale, co jsou skaliska před vámi, a hlavně klenby v nich vytesané. Připomínají hradní arkády, výklenkové kaple, zpovědnice či jakési lavice. O kousek dál je skalní prostor asi na přespání a kříž instalovaný ve skále.
Ve 22 metrů vysoké věži je rozhledna.
Stezka vás od tohoto podivného místa zavede do Vinoře, kde už zbývají tři zastavení, a jste na konci této části naučné stezky. Na křižovatce s jenštejnskou trasou, pozvedněte hlavy a pohleďte nad domy. Na této skále bylo už od pravěku hradiště, dnes nazvané V Obůrkách. Osídlené bylo podle nálezu od mladší doby kamenné (asi 8000 př. n. l.) do doby halštatské (7. století př. n. l.).
Kolem poutní cesty na hrad
Ovšem přesuňte se z pravěku do doby pozdější, a sice do roku 1341, kdy se v dobových písemnostech hlásí hrad Jenštejn. Dostanete se k němu po červené značce a provede vás stezka Vinoř-Jenštejn. U dvou zastavení se ale budete muset obejít bez informací, protože alespoň při naší návštěvě byly poznamenané vandaly.
Naučnou stezku doplňují kvízy nejen pro děti.
Lesní pěšina vede kolem potoka, kde kdysi byly mlýny, a vedla tudy staroboleslavská poutní cesta. Tu dnes připomíná jedna z opuštěných kaplí. Až se vypletete z úzké pěšiny, v období podzimu navíc lemované sítěmi pracovitých pavouků, přijdete na cestu a k domovu seniorů. Červená vás svede k jenštejnskému rybníku a po pár krocích až k nepřehlédnutelné 22metrové věži.
Jenštejn byl kdysi pravděpodobně vodní hrad.
V minulosti zřejmě vodní hrad založil dvorský sudí Jenec z Janovic. Jeho asi nejslavnějším majitelem však byl Jan z Jenštejna, který byl v druhé polovině 14. století pražským arcibiskupem. Hrad přestavěl tak, aby odpovídal jeho postavení a prestiži. Okolo nádvoří byla tři palácová křídla, vstup byl chráněn příkopem. Zřídil rovněž gotickou kapli, která se v druhém poschodí věže zachovala dodnes.
Pražský arcibiskup po svém vyléčení z vážné nemoci začal vést velmi asketický život, který vedl k rozkolu s králem Václavem IV., a jeho pozdější rezignaci. Přišel tak i o hrad, kde se začali střídat různí šlechtici, až do třicetileté války, kdy ho zpustošili Švédové.
Předhradí je plné malých domků.
Výletníci si nyní mohou prohlédnout hlavně věž, kde jsou umístěné archeologické nálezy, výstavy a vstup na vyhlídku. Bohužel pro nás už byla zavřená, nová sezóna začne v dubnu. Když je hezky tak lze z věže vidět i Bezděz či Milešovku, jak píše informační tabule.
Při výletě mimo sezónu se projděte předhradím, které skromnými domky dovytváří atmosféru doby minulé. Na závěr lze doporučit posezení na lavičkách na západ od věže, kde při krásném počasí odraz hradu na vodní hladině vytváří obraz hodný malířského štětce a plátna.