Na královně Beskyd se slétaly čarodějnice, které měly zbloudilce utancovat k smrti

Když vystoupíte na konečné stanici Ostravice, mile vás uvítá nová nádražní budova, se vším, co si turista může přát. U hlavní silnice uděláme vpravo v bok a odstartujeme asi 10kilometrový pochod na překrásnou zelenající se Lysou horu, která přitahovala lidi odpradávna. Dobrodruzi se v každém ročním období vydávali zdolat jejích 1323 metrů, pastevci tam hnali svá stáda a lesníci těžili dřevo. Hora si občas vybírá svou daň, řadu lidí setkání s ní stálo život.

Ostravice, kterou protéká stejnojmenná řeka, má něco přes 2000 obyvatel. Ze všech světových stran ji svírají kopce a hory, davy do ní proudí zejména kvůli turistickému ruchu. Není to jen Lysá hora, ale další přírodní rezervace jako Mazák, Smrk nebo Mazácký Grúnik. Nedaleko je vyhledávaná vodní nádrž Šance.

Zapomeňme teď na lesknoucí se průzračnou hladinu a vydejme se vstříc půvabům královny Beskyd. Od nádraží přes koleje po levé straně míjíme informační středisko, kde lze mimo jiné nakoupit suvenýry. Nezdržujte se příliš dlouho, protože počasí je tu nevyzpytatelné.

O Lisse Hueře, tedy Lysé hoře, se zmiňují listiny už v roce 1261. Její důležitost ale stoupala až o 600 let později. Hora i okolní panství bylo trnem v oku těšínským arcivévodům, kteří je nakonec získali. Tím se dostala pod vliv mocného rodu Habsburků. Ti začali krajinu postupně utvářet k obrazu svému – germánskému. Čechům se to nelíbilo, a tak bojovali po svém.

Proti nově otevřenému hotelu, kde pobývala tehdejší německá smetánka, pořádali vycházky na vrchol za halasného zpěvu národních písní a při vzpomínce na zbojníka Ondráše. Ve 40. letech minulého století k tomu přibyla česká chata, později přejmenovaná na Bezručovu.

Chata v roce 1978 vyhořela a nyní se intenzivně pracuje na nové. Nicméně nepředbíhejme, zatím jsme stále na začátku výšlapu. Nohy poslušně zdolávají kopec. První krátkou zastávku si můžete udělat ještě v obci, je ale potřeba odbočit kousek z trasy. Nalevo se tyčí jako strážný orel nad Ostravicí farní kostel Českobratrské církve evangelické vybudovaný na konci 19. století. Zavítají k němu hlavně vyznavači geocachingu, pro které je tam uschovaná krabička.

Neušli jsme zatím ani dva kilometry a kolem nás proudí davy zvědavců. Někteří svižným krokem, jemuž napomáhají trekingové hole, jiní si pomalu užívají čerstvého vzduchu. Kdo má rád zpestření, odskočí si do horského lanového centra. My chceme dojít v pořádku a po svých, a tak kráčíme kolem potoka poměrně širokou asfaltovou cestou do výšin. Cesta je zatím příjemná, míjíme studánku a přicházíme k dalšímu rozcestí. Cestiček na Lysou horu je několik.

Mnohem jednodušší výstup měly určitě čarodějnice, které se dle pověstí na Lysou horu slétaly z celého širého okolí společně s Luciferem, aby tam pořádaly své seance a sabaty. Každého zbloudilce údajně utancovaly k smrti.

Hora začíná být strmější a strmější a výletníci tak musejí častěji střídat odpočinek s chůzí. Když se dostáváme na porostlou pastvinu, naskýtá se nám pohled na několik malebných chat vykukujících zpoza stromů.

Když se po chvíli nabažíme té tiché nádhery, zamíříme do lesa k rozcestí s mýtinou určenou pro delší odpočinek. Kromě posezení pod střechou se můžete dozvědět o ovcích a valaších, kteří ještě ve 30. letech minulého století obhospodařovali palouk zvaný Salaš.

Když odbočíte asi 300 metrů po žluté turistické značce, objeví se před vámi Ondrašovy jeskyně. Tyto pseudokrasové jeskyně jsou jedny z největších v Beskydech a mají asi 250 metrů dlouhý systém chodeb a dómů. Lokalita je chráněna mimo jiné kvůli ohroženým druhům netopýrů. Vstup do jeskyní není možný.

Nacházíme se ve výšce přes 1000 metrů nad mořem. Pomaličku začíná jít do tuhého. Jasně zelené stromy se mění v holé větve nebo z nich zůstal pouze samotný kmen. Není se co divit, Lysá hora je větrným místem a průměrně tam vítr fouká rychlostí 6,7 metru za sekundu. Výjimkou nejsou ani bouře.

Silný vítr, který někdy dosahuje rychlosti až 17 metrů za sekundu, pustoší vrcholky hory zhruba 165 dnů v roce. Průměrná teplota se pohybuje okolo 2,9 stupně Celsia. Možná i proto byla na vrcholu vybudována meteorologická stanice zaznamenávající extrémní výkyvy počasí. Situaci je možné sledovat on-line na internetu.

Naše cesta finišuje. Potkáváme velký kříž určený památce obětem hory a při příchodu se zdravíme s rozestavěnou Bezručovou chatou. První místo, kam příchozí míří, ale není hospoda, jak by se dalo očekávat, nýbrž nejvyšší bod, u kterého se nadšení pokořitelé fotografují. Výhled je jedním slovem nepopsatelný. Člověk má dojem, že odsud vidí snad všude a chvílemi se mu zdá, že hlavou zavadí o mraky.

Symbolem královny Beskyd je 78 metrů vysoký vysílač vybudovaný v 70. letech 20. století. Pro hladové krky je na Lysé hoře restaurace a další dvě možnosti občerstvení. Nechybí ani suvenýry. Funguje zde vlek a dvakrát týdně sem vyjíždí dokonce i autobus.

Podle jedné z pověstí je Lysá hora až po okraj naplněná vodou. Legenda praví, že se rozlije a vše zatopí ve chvíli, když lidé dovrší své hříchy a přijde soudný den. Dále se vypráví, že Lysá hora od věků ukrývá ve svém nitru Černé jezero a smrky na jejím vrcholu po staletí shlíží dolů na darebné a prostopášné lidi snažící se zbohatnout na darech přírody.

Zdá se, že nejbezpečnější by bylo zůstat na vrcholku Lysé hory. Přesto po prohlídce vrchu a propletení se mezi přítomnými svatebčany nastává čas vyrazit zpět dolů. Volíme zčásti stejnou cestu, od rozcestí Butořanka ale šlapeme po modré značce kolem rezervace Mazák do Ostravice. Celodenní výlet se protáhl asi na 20 kilometrů, krásná a mnohde tajemná příroda za tu námahu ale rozhodně stála.