Od malebného zámečku, ze kterého se řídily vojenské akce, až k horské rozhledně

Většina turistů přicestuje do Bílé, kterou protéká řeka Ostravice, od Starých Hamrů a přehrady Šance. Sotva minete ceduli ohlašující obec, ocitnete se v centru, kterému dominuje velký hotel a parkoviště. A protože místní chtějí lidi lákat nejen v zimě, hned u hotelu je park se všemi možnými atrakcemi. Nechybí ani informační středisko.

Osídlení se zdejší krajina dočkala až v 15. století. Pobývali zde zejména pastevci a valašští kolonizátoři. Postupně začala těžba dřeva, zakládala se sídla a těžila se železná ruda. Jelikož se zvyšovala potřeba odvozu vytěženého dřeva, bylo rozhodnuto o stavbě železnice Frýdlant nad Ostravicí – Bílá.

První parní vlak vyjel v srpnu 1908. Znamenalo to odlehčení dělníkům, kteří dřevo dopravovali hlavně po vodě, ale také plus pro obec, jež zažívala turistický boom. Dostupnost hor byla lepší, a vlaky tak čím dál častěji vozily výletníky. Vše šlapalo až do roku 1965, kdy železnice musela ustoupit přehradě, která byla důležitá pro ostravský průmysl a zásobování pitnou vodou. Koleje zaplavila voda a lidé museli začít jezdit autobusy.

V současnosti, jak už bylo zmíněno, je nejschůdnější přijet do obce autem. Nechte ho na parkovišti a vyrazte na výlet do beskydských lesů. Turistických tras se nabízí několik, my se vydáme po zelené směrem k hranicím na Bumbálku.

Na první zajímavost narážíme ještě v obci. Kostel sv. Bedřicha je celý ze dřeva, jak je v kraji zvykem. Nechal ho postavit v roce 1873 olomoucký arcibiskup, aby věřící nemuseli jezdit do vzdálené Ostravice. Říká se, že se inspiroval na výstavě ve Vídni, kde podobný kostel švédského stylu viděl, hotový ho koupil a nechal přivézt. Pravda je ovšem spíš to, že kostel dostal za úkol postavit architekt, který budoval frýdlantský klášter.

Od kostela souběžně se silnicí vede stezka lemovaná nejen informační tabulemi, ale také spoustou atrakcí pro děti, možností k posezení i s táborákem nebo ping-pongovým stolem. Míjíme krásnou hájenku, v níž je možné poobědvat, a přicházíme k loveckému zámečku.

Krásnou dřevěnou stavbu se šindeli má na svědomí opět olomoucký arcibiskup, který tam čerpal sílu a vyjížděl do lesů. Cedule, která před zámečkem stojí, informuje, že v roce 1944 v něm bydlel říšský ministr K. H. Frank, který odtud řídil vojenské akce proti partyzánskému odboji. Dnes je tu penzión.

Vydejme se na cestu dál, kolem kaple, která byla v roce 2008 vysvěcena biskupem Lobkowiczem, a konírny směrem k údajně léčivému pramenu Smradlavá. Je to sirná studánka tekoucí do Bílé Ostravice.

Název pramene nikterak nepřehání. Pach je ještě horší než chuť vody. Degustace je jen pro silnější žaludky. Odpočinek u Smradlavé nemusí být zrovna ono, ale čeká nás odsud už jen několik kilometrů k vodní nádrži Max Klauz.

Rozhodně nepřemýšlejte o tom, že se nádrži osvěžíte plaváním. Koupání je tu přísně zakázáno. Horská nádrž plná pulců sloužila ke svážení dřeva. Vystavěna byla v 19. století. Teď je jejím hlavním úkolem zahrazování bystřin a stabilizování zdroje splavenin. Pro kolemjdoucí je to fotogenické místo s altánem, který vybízí ke svačinové pauze. Po ní míříme k hranicím a Masarykově chatě.

Kopec nám dává zabrat, ale pohání nás představa krásné vyhlídky, která nás čeká z hřebenů hraničního pásma. Možná nikoho nepřekvapí, že první, co potkáváme, je vlek. Po pěšině ještě mijíme chaty a dostaneme se až k nové Masarykově chatě. Ta původní, dřevěná, byla postavena na počátku 20. století a s prvním českým prezidentem měla společné akorát jméno. V nynější moderní chatě najdete ubytování s krásným výhledem na Beskydy.

Naše putování pokračuje po červené značce na Bumbálku. Když tam dorazíme, po pravé straně za chalupami se rozprostírá chráněný prales Salajka. Kolem něj se po žluté značce můžete vrátit na Bílou. My si vybíráme hotel s restaurací, která nás překvapí slovenským menu a cenami v eurech. Uklidňuje nás až usměvavá servírka, která přijímá i koruny.

Samotná Bumbálka, kde byl kdysi hraniční přechod, vypadá ve všedním dni docela zpustle. Ani motorest nemá otevřeno. Místní nás ale ujišťují, že ve volných dnech je tu čilý cestovní ruch.

Nabití slovenským pozdním obědem vyrážíme ještě na rozhlednu Čarták asi dva kilometry od Bumbálky. Když dorazíme na místo, s překvapením zjišťujeme, že je zavřeno. Nápis a kolem jedoucí cyklisté nás upozorňují, že klíče jsou k dostání v nedalekém hotelu. Po několikametrovém výšlapu se kocháme beskydským panoramatem, který kazí akorát plující hnědočerné mraky.

Beskydy, které v lidovém nářečí znamenají místo s vykáceným porostem, mají 22 vrcholů vyšších než 1000 metrů nad mořem. Dominuje jim Lysá hora se svými 1323 metry. I ji z rozhledny Čarták můžete vidět skoro jako na dlani. Pro zajímavost, celá chráněná krajinná oblast čítá 1160 kilometrů čtverečních.

Naposledy zdravíme královnu Beskyd, jak se Lysé hoře přezdívá, a sbíháme schody. Kdo nespěchá, může ještě zamířit k vrcholu Vysoké, pod nímž pramení Rožnovská Bečva. My ale pospícháme na autobus, který nás zaveze zpět do Bílé. Tam naše výprava končí.

Trasa měřila asi 17 kilometrů a soudě podle pocestných, které jsme potkali, zvládne tento vcelku nenáročný terén prakticky každý bez větší námahy. Na své si během tohoto výletu přijdou také fanoušci geocachingu.