VIDEO: S kamerou na cestách - putování po Jizerských horách a podhůří

Tou perlou je zdejší chrám, jehož dvě věže již zdálky vítají příchozí. Vystavěn byl v letech 1722–1729 na místě, které svatostánkům bylo předurčené již od počátku 14. století. Tehdy zde vyrostla první, dřevěná kaple Navštívení Panny Marie.

Tou perlou je zdejší chrám, jehož dvě věže již zdálky vítají příchozí. Vystavěn byl v letech 1722–1729 na místě, které svatostánkům bylo předurčené již od počátku 14. století. Tehdy zde vyrostla první, dřevěná kaple Navštívení Panny Marie.

Na konci 15. století ji vystřídal kostel, který prošel řadou zdokonalení (navíc koncem 17. století tu ještě přibyla stavba kláštera), až se přiblížil již zmíněný rok 1722. Tehdy byl kostel až na presbytář zbořen a co následovalo, už víme. Nový chrám byl vysvěcen již roku 1725, čili čtyři roky před dokončením.

Na rozdíl od frýdlantského zámku lze do chrámu i s kamerou (za 100 korun). A uvnitř je co obdivovat. Uvádí se, že nejcennějším artefaktem je tu dřevěná gotická socha Madony vytvořená kolem roku 1380, nicméně objektů, které zaujmou, tu návštěvník objeví mnohem víc

.: S kamerou na cestách - HejniceAutor: Miroslav Šára

Jsme zpátky v kopcích. Od chaty Smědavy míříme k Poledním kamenům. Cesta zpočátku vede po modré turistické značce, krátce před odbočkou na vrch Jizery se ale vydáme na opačnou stranu, doprava. Odtud nás čekají zhruba tři kilometry po žluté značce jednou z nejkrásnějších partií Jizerských hor.

Z cesty, která mírně stoupá, je prakticky neustále dobrý rozhled. V dálce za námi se tyčí Jizera, zleva nás přerůstá svah patřící ke Smědavské hoře, po levici se vlní lesní porost stoupající do míst, kde nad terén ční Sněžné věžičky či Černá hora.

Již se značným předstihem proto v dálce spatříme skaliska cílových Poledních kamenů. Závěrečný výstup míří na nejvyšší skalisko do nadmořské výšky 1006 metrů a zejména na místo s opravdu vynikajícím kruhovým rozhledem. V zorném poli se mj. ocitne nejvyšší vrch Jizerských hor Smrk, již zmíněná a vskutku majestátní Smědavská hora, spousta dalších skal pod vrcholem Poledních kamenů, ale i hlubiny údolí Smědé.

Dobře viditelná jsou i další vyhlídková skaliska – na mysli mám zejména Frýdlantské cimbuří, které při této cestě nemineme.

Dobře viditelná jsou i další vyhlídková skaliska – na mysli mám zejména Frýdlantské cimbuří, které při této cestě nemineme.

.: S kamerou na cestách - Polední kamenyAutor: Miroslav Šára

Ještě jedna skalní vyhlídka a na závěr vodopád – takové jsou poslední dva cíle této cesty Jizerskými horami.

Vyhlídkou je již avizované Frýdlantské cimbuří. Od Poledních kamenů jsme k tomuto skalnatému hřebeni sestoupili opět po žluté značce. Procházeli jsme nadmíru fotogenickou krajinou plnou balvanů, vyhlídek, stromů živých i uschlých, po úzkých stezkách, umělých stupních – a na závěr jsme po železném žebříku vystoupali na další z přírodních rozhleden.

Vyhlídka z ní v lecčems připomíná pohled z Poledních kamenů (ostatně vzdušnou čarou tato dvě místa dělí pouhý kilometr), nicméně zdaleka ne totožný. Dojem tu umocňují spousty skal a balvanů, které obklopují hlavní rozhledové místo.

Cesta k Frýdlantskému cimbuří je již cestou dolů do údolí – směřuje k Bílému Potoku a Hejnicím. Ocitli jsme se na zelené turistické značce, které zájemce vede k dalším zajímavým místům. Jedním je Hajní kostel, další vyhlídková skála, kterou ovšem tentokrát mineme a dáme přednost vodopádu na Černém potoce. Změna je život.

V prudké pravotočivé zatáčce zhruba půl kilometru pod odbočkou na Hajní kostel se vlevo vydává cesta ke zmíněnému vodopádu. Černý potok, levostranný přítok Smědé, se tu prodírá velice skalnatou, divokou roklí a vodopádů a peřejí vytváří celou řadu. Nás zajímá zhruba čtyřmetrový vodní skok – k vidění je půl kilometru od odbočky ze zelené značky.

.: S kamerou na cestách - Frýdlantské cimbuříAutor: Miroslav Šára