Díky stříbrným rostlinám zahrada prokoukne

Stříbrošedé trvalky a krátkověké rostliny se hodí naprosto ke všemu. Působí decentně, přesto se dobře prosazují i v malém množství.

Stačí vysadit pár trsů, které buď rozmístíme do jednotlivých ostrůvků, nebo je mezi ostatní propleteme ve stříbrných linkách či vlnovkách. Je-li nositelem barvy strom či keř, postará se o pěknou podívanou v úloze dominantního prvku, eventuálně jako solitéra.

Chladná a zářivá barva ryzího kovu vytváří elegantní přechody mezi rostlinami v křiklavých odstínech, které se spolu těžko kombinují. Tlumí dokonce lépe než neutrální bílá. Díky tomu mohou z jednoho záhonu naráz zářit květy fuchsiově růžových kohoutků, oranžových lilií a červených růží.

I jako doprovod jsou stříbrošedé druhy neocenitelné. Sousedy jemně akcentují a neodvádějí od nich pozornost. Záhony, v nichž stojí po boku modré a růžové, vypadají vždy úchvatně. Marná není ani snaha zkombinovat stříbrnou s tmavě zelenou či sivě modrou barvou okrasných trav nebo s rostlinami, jejichž listy zdobí krémové skvrny.

Většina stříbřitě olistěných druhů pochází z teplých prosluněných zemí. Aby prospívaly i v naší zahrádce, vybereme jim slunečné stanoviště s mírně živnou a hlavně dokonale propustnou půdou. Volný odtok vody zajistí trvalkám bezproblémové přezimování.

S nevšedním zbarvením souvisí mimořádná odolnost vůči horku. Velice dobře totiž odráží sluneční světlo, a tím rostlinu chrání před nadměrným přehříváním. Mnohé jsou navíc pokryté drobnými chloupky, které zabraňují poškození vysušujícími větry.

V tzv. měsíčním záhonu mají slovo pouze stříbrolisté a bělokvěté rostliny. Neměla by v něm prosvítat holá hlína, aby nekazila dojem z čistoty a svěžesti. Na slunci rostliny oslňují a září i po setmění. Zvlášť při úplňku vyvolává měsíční záhon magickou atmosféru.

Budeme-li tiše sedět poblíž, připojí se k nám noční motýli pátrající po nektaru, kterých bychom si ve dne sotva všimli.

Čistec vlnatý (Stachys byzantina)

Skromná, dlouhověká trvalka svádí k doteku hebounce plstnatými listy. Na slunečném místě v běžné zahradní zemině se poměrně čile rozrůstá do hustých koberců, ve kterých přezimují berušky. Až půl metru vysoké vlnaté lodyhy s klasy drobných fialových kvítků jsou v létě obsypané včelami a čmeláky.

Hrušeň vrbolistá (Pyrus salicifolia) Pendula

Atraktivní, až 5 m vysoký a podobně široký strom s převislými větvemi připomíná tvarem svých listů košíkářskou vrbu. Z hustých hroznů jarních, krémově bílých květů na podzim dozrávají drobné hruštičky, které lze použít do nejrůznějších aranží. Zaujme jako doprovod i jako solitér.

Pelyněk Ludvíkův (Artemisia ludoviciana) Silver Queen

Stroze vzpřímená trsnatá trvalka s množstvím kopinatých, aromatických listů vytváří dokonalý podklad barevným květinám. Měří necelý metr a kvete nenápadnými okrovými kvítky. Vysazený na několika místech dodá záhonům potřebnou výšku a soudržnost. Miluje slunce, nesnáší zamokření.

Rožec plstnatý (Cerastium tomentosum)

Patří k nejnižším stálezeleným trvalkám, které se bujně šíří do všech stran a díky hustému olistění nedávají šanci plevelům. Může se plazit po zemi nebo přepadávat přes okraj zídky. Jednoznačně nejkrásnější je na jaře, kdy ho jako sněhové vločky zasypávají bělostné kvítky. Udržovací zpětný řez snáší bez problémů.

Ostropes trubil (Onopordum acanthium)

Nepřehlédnutelná, i víc jak dva metry vysoká domácí rostlina vytváří podobně jako divizna v prvním roce listovou růžici. Následující léto ukazuje nachově růžové květy, které nad velkými, stříbřitě plstnatými, ostnitými listy krásně vynikají. Po odkvětu odumírá, ale bohatě semení. Nádherná ve štěrku a za jemnými letničkami.

Svatolina cypřiškovitá (Santolina chamaecyparissus)

Kompaktní, hustě větvený keřík původem ze Středomoří dosahuje asi 50 cm a při doteku vydává zvláštní vůni. Nad jemňounce zubatými lístky se od poloviny léta objevují zaoblené, citronově žluté úbory. Jen na plném slunci a v dokonale drenážované, lehké půdě přežije zimní měsíce bez úhony.