Článek
Nápad zrušit hranice mezi dvorky a vytvořit společnou zahradu pro všechny obyvatele vznikl už v roce 2006.
„Protože však v okolí nebyl takový příklad, trvalo řadu let některé obyvatele přesvědčit a získat je pro tuto myšlenku. Nicméně podařilo se,“ píše čtenář Karel Veselý, který v jednom z přilehlých domů bydlí a společně s Michaelou Suchoňovou je autorem návrhu zahrady. Vlastní realizace se pak ujal kolega Tomáš Vlasatý.
„Inspiroval jsem se při své návštěvě Berlína, kde se dá leckde procházet zahradami místo ulicemi. Řekl jsem si, proč by to nešlo i u nás, a dokonce v ještě hezčím provedení, s větším počtem bylin a keřů a propracovaněji. Tak jsem se pustil se sousedem do projektu a přesvědčování obyvatel a úřadů,” vzpomíná čtenář.
S úpravami zahrady se nakonec začalo v roce 2010 a loni se obyvatelé okolních domů mohli poprvé začít těšit z jejího nového vzhledu a užívat si v ní odpočinku.
„Kompozici nové zahrady jsme opřeli o několik stromů a keřů z minulé doby. Co šlo zachránit a ponechat, to jsme ponechali. Většina zeleně je ale z nové výsadby,” napsal nám pan Karel.
Zahrada, jejíž celková plocha činí 770 m2, je určena pro všechny obyvatele domu. Je rozdělena do několika zón. Sousedé se mohou scházet a posedět pod příjemnou pergolou, kde lze po večerech grilovat. Nechybí ani dětské pískoviště s houpačkami a skluzavkou a opodál je stání na vodu s kamínky okolo, kde mohou děti v horkých letních dnech dovádět a cákat na sebe vodu. Volná plocha je pak určena pro míčové hry. Právě děti, spolu se svými maminkami, patří k nejčastějším návštěvníkům zahrady. Autoři projektu ovšem mysleli i na seniory, pro něž umístili lavičky do klidnějších částí zahrady, kde není takový ruch a hluk.
„V průběhu času se vyskytl jev, který jsme na začátku nepředpokládali – místní maminky si začaly vodit na zahradu kamarádky, se kterými tráví čas při hlídání dětí, a ty se nás ptají, jak zařídit, aby u jejich domů mohly být také podobné zahrady,” uvádí čtenář.
Odpovědí je jim informace, že zahrada vznikla jako přímá investice čtyř nezávislých společenství vlastníků jednotek, kde přímé náklady činily 450 tisíc korun a nebyl na ni jediný příspěvek z jiných zdrojů.
Nicméně, jak upozorňuje Karel Veselý, právní doladění celého podniku trvalo několik let.
V současné době se o zahradu stará firma, která ji realizovala, ovšem opět společně s místními obyvateli, kteří příležitostně tu něco přisadí, tu něco uklidí.
„Zahrada přilákala i ptactvo, které se v ní do té doby nevyskytovalo. Minulý rok přiletěl rehek domácí, a dokonce zde vyvádí své mladé,” pochvaluje si čtenář a dodává: „Nově zasazené ovocné stromy slouží i jako edukativní pomůcka, na které děti pozorují broskve od květu do šťavnatého plodu, a pro některé je to velký zážitek.”
Obyvatelé domů se při realizaci zahrady museli vypořádat i s některými nepříjemnými nástrahami. Z nedalekého centra pro drogově závislé do staré zahrady občas zabloudil některý z pacientů, takže bylo v jednom koutě velké množství injekčních stříkaček.
Řešením byla hlubší rekultivace zahrady, než by normálně bylo potřeba, a to proto, aby se s jistotou odstranily všechny pozůstatky po nevítaných návštěvnících.
„Také se vyskytly krádeže čerstvě vysazených azalek a rododendronů a někteří obyvatelé (naštěstí by se dali spočítat na prstech jedné ruky) zabraňovali z neznámých důvodů v rekonstrukci. Ale pozitivním zapojením čím dál většího počtu lidí a první hmatatelné výsledky otočily atmosféru v jednoznačně pozitivní a dnes již s naprostou suverenitou obyvatelé domů využívají intenzivně prostor zahrady,” uzavírá své zkušenosti čtenář Karel.