Článek
Rostlinám hrozí podvýživa
Poruchy ve výživě rostlin a z nich vyplývající poškození se odborně nazývají karenční choroby. Většinou jsou způsobeny nedostatkem, někdy i nadbytkem některých prvků, mnohdy mohou být příčinou škůdci či houbové choroby. Příkladem můžou být poruchy vyvolané nedostatkem bóru. Ten podporuje klíčivost pylu a tím dobré opylování a úrodnost stromů.
Má příznivý vliv na růst letorostů a listů, na odolnost vůči mrazům a houbovým chorobám. Nedostatek se u ovoce projevuje zvýšeným červnovým propadem, působí na vznik kaménčitosti hrušek, polcení pecek u broskví, skvrnitostí dužniny a tzv. křenčení jablek. U zeleniny pozorujeme srdéčkovou hnilobu, především u celeru, ale i u řepy, vodnice, ředkví a zelí. U květáku způsobuje nedostatek bóru hnědnutí a hnilobu růžic.
Bakteriální tečkovitost rajčat
Bakterie Pseudomonas syrinagae pv. tomato způsobuje na listech rajčat 1 až 3 mm veliké, tmavé žlutě lemované skvrny, které mohou splývat a vytvářet až souvislé plochy, především podél žilnatiny nebo na okrajích listů. Silně napadené listy se kroutí a mohou předčasně opadávat. Podobné skvrny můžeme pozorovat i na stoncích a květních stopkách. Nejnápadnější jsou ale příznaky na plodech. Zde se tvoří malé, slabě vyvýšené tmavé kulaté skvrny, které však nepronikají do vnitřních pletiv.
Rozvoj choroby podporuje teplé, deštivé a současně větrné počasí. Bakteriální tečkovitost se velmi často projevovala v loňském roce. Hlavním zdrojem šíření je osivo, ve kterém nákaza přežívá i 20 let. Dalším zdrojem infekce mohou být i posklizňové zbytky.
Do rostlin bakterie pronikají průduchy a v místech ulomených chloupků. Základem ochrany je používání zdravého osiva, vypěstovaného především v suchých (aridních) oblastech a důsledná likvidace napadených rostlin.
Tuhle housenku neničte!
Během letních měsíců se setkáváme s housenkami, které se nacházejí na nejrůznějších druzích zeleniny i květin. Mezi velmi nápadné a nepřehlédnutelné patří housenky otakárka fenyklového (Papilio machaon). Někdy jsou vidět na nati mrkve, na kopru nebo fenyklu. Housenka je poměrně velká, zelená s černými, červeně tečkovanými příčnými pásy. V případě vyrušení vystrkuje za hlavou zvláštní výrůstek zbarvený červeně (osmatérium) a vydává specifický zápach.
Housenky sice dokážou natě napadených plodin rychle zkonzumovat, takže pozorujeme pouze hlavní žilky a silné stonky. Ale pozor! Nejde vůbec o škůdce, ale o zákonem chráněný druh, o otakárka fenyklového z čeledi otakárkovitých (Papilionidae). Dospělý motýl pak oprávněně patří mezi naše nejkrásnější.
První generace poletuje v dubnu a květnu, druhá pak v červenci a srpnu. Můžeme jej vidět na lukách, pasekách, blízko jetelovišť a na zahrádkách. Bohužel v přírodě stále ubývá, nejen z důvodu chemizace zemědělství.
Begonie ohrožuje padlí
Taky vám nádherně kvetou begonie, ale najednou se listy pokryly nápadným bělavým povlakem? Jde o padlí begoniové (Oidium begonie), houbové onemocnění, které se každoročně vyskytuje, především pak u begonií velkokvětých. Projevuje se bělavým moučnatým povlakem nejen na listech, ale i na řapících a stoncích rostlin. Napadená rostlinná pletiva šednou, dochází k omezení růstu, deformacím a rychlému zasychání.
Výskyt podporují vyšší teploty a teplotní výkyvy, vyšší nebo také střídavá vzdušná vlhkost, příliš hustá výsadba a přehnojení dusíkem. Nevhodné je také zalévání rostlin na listy či zálivka ve večerních hodinách, kdy rostlina nestačí oschnout. Vhodnější je zalévat ráno. Z chemických postřiků můžeme použít Baycor nebo Discus.
Paprikový plot
Paprika patří mezi velmi křehké rostliny. Pokud dostává správnou výživu během vegetace, narůstají rostliny do značných rozměrů a nasazují velké množství plodů. Abychom zabránili vylamování výhonů, postupujeme následujícím způsobem: Jakmile po výsadbě rostliny povyrostou, zatloukáme za každou 6. rostlinou kůly asi 1,8 m dlouhé a pak podél řady vedeme provaz ve výšce 20—30 cm od země, od kůlu ke kůlu, podél rostlin.
Na konci řady se vracíme druhou stranou, takže si vytváříme „paprikový plot“. Vyvazujeme pevně, aby provaz dobře rostliny držel po celé vegetační období. Podle růstu rostlin vyvazujeme ještě vrchní provaz tak, aby byl umístěn asi 15 cm pod hlavním vegetačním vrcholem.
Všechny boční výhony ponecháváme. Výhodou této metody je snadné provedení a především dostatečné upevnění rostlin vedoucí k podepření těžkých plodů bez lámání výhonů.
