Článek
Zahrádkáři břečťan spíše vysazují pro jeho praktičnost než pro estetickou kvalitu. Ta se naplno projeví až po několika letech, když se rostlina rozroste a vytvoří pohádková, trochu tajemná zákoutí.
Celoroční podívaná
Neopadavý břečťan (Hedera) se díky téměř neměnnému vzhledu snadno stává základním prvkem zahradní tvorby. Patří do čeledi aralkovitých (Araliaceae), kde kromě krásných arálií (Aralia) najdeme i oblíbenou pokojovku šefleru (Schefflera) nebo ženšen.
Existuje okolo deseti druhů a několik stovek kultivarů, z nichž u nás je dostupný jen zlomek.
Svisle i vodorovně
Až 20 m dlouhé šlahouny se k povrchu přichytávají příčepivými kořínky.
Bez naší pomoci šplhá vzhůru po plotech, zdech, pergolách a trelážích, obloucích i kmenech stromů. Odborné studie prokazují, že slušivý kabátek z břečťanu nepoškozuje ani fasády domů, jsou-li bez defektů. Dokáže ovšem nadzvednout střešní tašky.
Břečťan se skvěle vyjímá také jako půdopokryvná rostlina. Nahrazuje trávník, bez potíží porůstá strmé svahy, snadno se vypořádá i s konkurenčními kořeny vzrostlých dřevin. Hustý koberec účinně potlačuje rozvoj plevelů a zabraňuje půdní erozi.
Na plodných výhonech v zimě uzrávají pohledné, ale jedovaté plody.
Zvláště přitažlivě vypadá podél cestiček nebo mezi jednotlivými schody. Pozor, při pravidelném sešlapávání výhony hnědnou a odumírají. Včas je proto zastřihneme.
Břečťan dokonale propojuje obě roviny. Domům, zahradním stavbám a dekorativním prvkům přidává na charakteru a zároveň jim pomáhá plynule se začlenit do okolí.
Břečťanu se daří i v závěsných koších a nádobách. Sluší mu to ve starých, patinou zdobených korytech a na vysokých kamenných sloupcích.
Mnohé velice zdobné variety jsou dokonce určené k pěstování v bytových podmínkách.
Botanická zajímavost
U břečťanu se vyskytuje různolistost (tzv. heterofylie), což znamená, že se na jedné rostlině objevují listy dvojího vzhledu. Listy mladých výhonů mají typický troj- až pětilaločný tvar, zatímco na přibližně desetiletých exemplářích vidíme listy celokrajné nevykrajované.
Mnohaleté výhony navíc postrádají vzdušné kořínky, rostou vzpřímeně, aniž by vyžadovaly oporu.
Pokud je namnožíme, získáme keřovitou formu vhodnou do běžných stálezelených živých plotů. Specializované obchody tuto samodržící varietu nabízejí pod odrůdovým jménem Arborescens.
Užitečná krása
Spletité výhony poskytují úkryt ptáčkům a drobným savcům. Na zelenkavě žlutých kulovitých, nektarem bohatých květenstvích na podzim s oblibou hodují včely a motýli.
Nektarodárné květy představují jednu z posledních pochoutek pro včely a motýly.
Květy se objevují pouze na plodných vertikálních výhonech s celokrajnými listy vystavenými slunci. Z nich v zimě uzrávají dekorativní plodenství tmavě modrých bobulí velikosti hrášku, kterými se živí opeřenci. Pozor, pro člověka jsou plody jedovaté, děti by k nim neměly mít přístup!
Mnoho radosti, málo péče
Břečťan můžeme vysadit na místech, kde „zaručeně nic neporoste“, třeba v suchu při severní zdi. Obecně upřednostňuje stinné podmínky. Citlivější panašované kultivary vyžadují chráněné pozice a více světla.
Břečťan nesnáší úpal. Nerad se pne po jižních, bíle natřených zdech. Kořínky nepřilnou k hladkým leštěným povrchům.
Optimální dobou k výsadbě je jaro. Zpočátku přirůstá velice pomalu a až tři roky trvá, než se šplhavé výhony přichytí k podkladu.
Povahou je břečťan dominantní, nikoliv však invazivní. Čas od času porost zastřihneme, aby nedusil slabší rostliny a zachoval si udržovaný vzhled.
Oblíbené variety
Břečťan obecný neboli popínavý (Hedera helix) - základní domácí, snadno dostupný, plně mrazuvzdorný, bujně rostoucí druh s temně zelenými listy.
Plattensee - výrazná žilnatina, v zimě listy vypadají jako mramorované.
Goldheart - tříhroté, sytě zelené listy s výrazně žlutým středem.
Sagittifolia - středně velké zelené pětilaločné listy připomínající ptačí stopu.
Woerner - velké trojcípé, tmavě zelené listy se zimním purpurovým odstínem.
Glacier - stříbřitě zelené, troj- až pětilaločné listy s bílými okraji.
Paletu tvarů a barev listů rozšiřují odrůdy určené k pěstování v bytě. Výjimečné jsou kultivary Fluffy Ruffles se zvlněnými listy a zkadeřenými okraji, jasně žlutý Buttercup či bělopestrý White Knight.
Břečťan kavkazský (Hedera colchica) - vzácnější druh s méně laločnatými, až 15x15 cm velkými listy. Hůře snáší mrazy. Vyžaduje chráněné místo v teplejších oblastech.
Dentata Variegata - zelený střed, máslově žluté nepravidelné okraje.
Sulphur Heart - středně zelený list s pestrým sírožlutým nádechem.
Břečťan irský (Hedera hibernica) - v závislosti na kultivaru rychle až slabě rostoucí druh s laločnatými až okrouhlými protáhlými zelenými listy. Je odolnější než břečťan kavkazský, ale ne tak jako břečťan obecný.
V zimě mohou být rostliny okusovány lesní zvěří. Dceřiné rostlinky snadno získáme z řízků zakořeněných ve sklenici s vodou nebo hřížením.
