Populární fuchsie rozzáří dům i zahradu, vybírat lze z desítek odrůd

Jejich pěstování bylo snadné. Fuchsie se samozřejmě pěstují i dnes a jsou nesmírně populární. Se změnou bydlení a vytápění se ale změnily podmínky a tím i některé metody pěstování. Rovněž přibylo obrovské množství odrůd.

Fuchsie jsou jakýmsi přechodem mezi letničkou či balkonovou květinou a květinou pokojovou. Je to dáno tím, že fuchsiím se během letního období nejlépe daří někde v polostínu před okny či v zahradě. V zimě se právě pěstovaly mezi dvojitými okny, kde nemrzlo, ale teplota klesala až téměř k nule.

Ve volné přírodě jsou fuchsie poměrně rozměrnými keři nebo i stromky. Jejich domovem je Mexiko a Jižní Amerika. Právě do hloubi středo- a jihoamerických pralesů podnikali sběratelé rostlin výpravy, aby získali rostliny, které doslova uchvátily pěstitele svou nevšední krásou. V těchto oblastech roste planě bezmála sto botanických druhů. Několik bychom jich našli též na Novém Zélandu a na Tahiti.

Zpravidla rostou v podrostu stromů v horských lesích a na vlhčích polostinných místech. Koncem 17. století fuchsii objevil františkánský mnich, misionář a botanik Charles Plumier při své cestě na ostrov San Domingo. Tehdy neznámou rostlinu nazval na počest německého botanika a lékaře 16. století Leonharda Fuchse.

Do Evropy se však fuchsie dostaly až ve století následujícím. Poprvé vykvetly ve slavné botanické zahradě v Kew na okraji Londýna. Postupně se dostaly do módy a jejich obliba vzrostla. Stalo se tak především zásluhou anglických a francouzských zahradníků, kteří vyšlechtili bezpočet atraktivních hybridů. Dnes je registrováno přes devět tisíc odrůd.

V českých zemích se fuchsie rozšířily až ve století devatenáctém, především na Moravě. Hlavní zásluhu na tom měl moravský šlechtitel a zahradník Jan Nepomuk Tvrdý.

Dodnes je na zámku v Buchlovicích udržován rozsáhlý sortiment fuchsií, který si na nádvoří bývalé hospodářské části zámku mohou zájemci každoročně prohlédnout v období letních prázdnin ve specializované expozici. Mnohé kultivary tu bývají také k prodeji.

Fuchsie patří do příbuzenstva pupalek. Jejich květ je složen z trubky, kališních a korunních lístků, většinou osmi tyčinek a semeníku se čtyřmi pouzdry. Trubka a více či méně odstávající kališní lístky jsou zpravidla nezelené, výrazně růžově, červeně či bíle zbarvené.

Po odkvětu se tvoří jedlá vícesemenná bobule. V místech původního výskytu fuchsií se na jejich opylování specializovali kolibříci. Ti, na rozdíl od hmyzu, vidí červenou barvu. Mnoho fuchsií má květy zbarvené nápadně červeně nebo růžově.

Fuchsie nesnáší, anebo jen výjimečně, přímé sluneční záření. Optimální je polostinné chráněné stanoviště. V příliš silném stínu však rostliny nevzhledně vytahují. Prodlužující se den nutí rostliny ke květu. V zimním a předjarním období rostliny vyžadují nižší teploty. Optimum se pohybuje kolem 10 až 15 °C. Snese však i pokles na 8 až 5 až (1) °C.

V době plné vegetace vyhovuje nejlépe teplota mezi 20 až 26 °C. Zaléváme dostatečně, ale mezi zálivkami necháme substrát lehce proschnout. Přílišné sucho ani přemokření nedělá fuchsiím dobře. Reagují většinou vadnutím a opadem květů či poupat. Fuchsie si potrpí na „čerstvý vzduch“. Mnoho specializovaných pěstitelů tvrdí, že všechny listy rostlinám mají vyrůst venku. Zde je právě výhodné umístění rostlin mimo interiér bytu.

Od konce února je možné rostliny přesazovat. Do substrátu přidáme některé kombinované granulované nebo tabletované hnojivo (Cererit, NPK, Silvamix forte apod). Ve stejné době začínáme s tvarováním. Silnějším sestřihnutím rostlin docílíme hustšího a kompaktnějšího růstu. Musíme však počítat s tím, že od posledního zaštípnutí do rozkvětu prvních poupat uplyne asi osm týdnů.

Pečlivým tvarováním docílíme stromkovitého tvaru či tvarů kuželovitých, sloupovitých, vějířovitých a pyramidálních.

Z výsevů semen získáme potomstvo nevyrovnané, které nemusí mít vlastnosti mateřské rostliny. Využívá se především při získávání nových kultivarů. Všechny fuchsie se snadno kříží a tím se otevírá prostor pro snahy po získání vlastní originální rostliny.

Řízkováním naopak získáme rostliny naprosto identické. Hodně záleží na kvalitě a kondici mateřské rostliny, ze které řízky odebíráme. V první řadě musí být matečná rostlina zdravá, rovnoměrně kvetoucí a měla by splňovat znaky, které odpovídají popisu kultivaru.

Optimální období pro řízkování je na začátku vegetační sezony, kdy používáme řízky z postranních výhonků. V létě používáme k množení vrcholové části stonku a na podzim postranní výhonky odebrané s tzv. patkou. Řízky by neměly být vytažené. Nejlepší jsou silné, vyzrálé výhony s krátkými internodii (části stonku mezi jednotlivými uzlinami).

Po odběru řízků ošetříme práškovým stimulátorem a hned pícháme do substrátu v hlubší nádobě nebo truhlíku. Substrát by měl být složen ze zahradní zeminy, rašeliny a písku v poměru 3:2:1. Na závadu jsou hrubší příměsi.

Správně odebraný řízek má dva nebo tři páry listů. Nenecháme jej zavadnout. Řízky důkladně zavlažíme a přikryjeme fólií nebo tabulkou skla. Teplota by se měla pohybovat kolem 20 °C. Zakořeňování trvá přibližně dva až tři týdny. Po tuto dobu udržujeme substrát přiměřeně vlhký.

Úskalím je přezimování. Fuchsie totiž potřebuje v zimě chladno, ale ne mráz. Rostliny ale lze umístit i do temné místnosti. Listy beztak opadnou. Jen je včas odstraňujeme, aby se mezi rostlinami nešířily plísně.