Článek
Na palubě pluje rodina, která se rozhodla žít v úzkém sepětí s přírodou. Příroda je v domě-lodi doslova všudypřítomná. Naopak umělé produkty nemají v této stavbě místo. Její konstrukce je dřevěná, k izolaci je využitý materiál na bázi dřeva. Vytápění obstarává tepelné čerpadlo s vrtem hlubokým 150 metrů a v obdobích tuhé zimy jej doplňují i dva krby na dřevo.
Vnitřní prostor domu je tvořen jedním protáhlým tunelem, jímž lze projít z jedné strany domu na druhou. Tunel, nebo snad přesněji „paluba“ lodi, je hlavní místností domu, kde se doslova a do písmene odehrává veškerý život rodiny ve dne i v noci.
Obyvatelé zde jedí, tráví spolu volný čas, studují, odpočívají, pracují a v noci spí. Pro českého čtenáře je to možná trochu nezvyklé uspořádání, ale v případě finské architektury nejde o nic neobvyklého. Právě tímto způsobem se v zemi tisíce jezer stavějí tradiční chalupy (tupy).
Podobně, jako jsou v lodi jednotlivé části paluby odděleny stěžni, rozdělují společný prostor domu impozantní bílá kovová kamna. Na jedné straně je zóna pro denní aktivity, na druhé je postel a s ní tedy i prostor určený k odpočinku a spánku.
Pocitu života na lodi se nelze ubránit na žádném místě v domě. Podporuje ho trojice kulatých oken, kamna tvarovaná do podoby komínu zaoceánské lodi, prkenná podlaha anebo i světlíky ve stropě, díky nimž má člověk pocit, že má nad sebou volný prostor a ne střechu.
Architekt Marco Casagrande, který dům navrhl, o svém díle říká: „Na stavbě se podíleli dva místní tesaři zvyklí stavět jak domy, tak dřevěné lodě. Podle nich je tohle loď. Od prvního okamžiku, kdy viděli jen nákresy, nemluvili o stavbě jinak než jako o lodi.”