Článek
Oč je dům menší, o to pestřejší má historii. Postaven byl v roce 1940, jako venkovské stavení ve vesnici Vanport Village. Brzy však změnil majitele a začal sloužit jako ubytovna přístavním dělníkům. Když v roce 1948 vtrhla do vesnice povodeň, odnesla řeka Columbia domeček s sebou. Zachytil se na zemědělsky využívaném ostrově Sauvie. Zde sloužil nejprve jako stanice pro sledování hus a pak jej měla v pronájmu autodílna.
Ve značně zchátralém stavu ho v roce 2008 spolu se svým manželem architektem Yiannim Doulisem koupila bytová návrhářka Jessica Helgersonová, majitelka stejnojmenného studia Jessica Helgerson Interior Design. Spolu se hned pustili do přestavby.
Protože se manželé rozhodli zachovat původní půdorys domečku, bylo jasné, že budou muset s prostorem uvnitř zacházet velice rozvážně. Interiér je tak malý, že v něm není místo na jedinou zbytečnost. Každý kout je využit s maximálním možným efektem.
V hlavní místnosti se nachází kuchyně, jídelna a obývací pokoj s vestavěnými pohovkami, které slouží zároveň jako lůžka pro hosty. Šuplíky pod pohovkami jsou úložištěm pro hračky, zatímco velkou stěnu s policemi zaplňují především knihy. V hlavní místnosti manželé zrušili strop a otevřeli ji tak až pod střechu. Naopak nad koupelnou a dětskou ložnicí strop zůstal zachován. Vznikl tak loft, kde se ukládají k spánku rodiče. Přístup na něj vede po žebříku z ořechového dřeva.
Dětská ložnice je vybavena palandou a jednou postelí pro hosty. Úzký prostor vedle palandy zaplnila výsuvná skříňka. Okna v domečku končí až na úrovni pohovek, čímž vznikla další přístupová cesta do domu a ven radostně využívaná kočkami i dětmi.
Stejně minimalistický přístup jako k velikosti domku zvolili manželé i k nákladům na jeho rekonstrukci. Vše, co bylo možné, použili z jiných staveb. Zdi domku zaizolovali a poté pokryli dřevěnými obklady. Většina z nich pochází z jedné stodoly. Podlaha je ovšem nová, vyrobená z místního oregonského bílého dubu. Jídelní stůl je z ořešáku, starobylý sporák manželé sehnali přes inzerát a vanu zachránili z demolice. Vytápění domu obstarávají nízká kamna na dřevo.
Původní zničenou střechu noví majitelé nahradili tzv. zelenou. Je osázená mechem a kapradinami nasbíranými v údolí řeky. Přírodní pokrývka nejenže skvěle izoluje, ale navíc svým hravým vzhledem vytváří vizuální protipól k tradičně bílému stavení.
Společně s životem na venkově přešli majitelé domu i na samozásobitelský styl života. Na pozemku vystavěli velký skleník, pěstují spoustu zeleniny a ovoce, mají několik ovocných stromů, chovají včely a slepice a sami si zpracovávají mléko od sousedových koz a krav. Domek, v němž kdysi původně chtěli strávit jen víkend, už neopustili. Stal se jejich trvalým domovem, kde jim navzdory zmenšeným podmínkám nic nechybí.