Článek
Nicméně je to opravdu bydlení téměř jako z pohádky. Však zde také žije hravá rodina. Nebývalá stavba rodinného domu (se sídlem firmy v přízemí) vlastně ze silnice přehlédnutelná je. V zeleni totiž kopíruje terénní vlnu na parcele a její střecha je porostlá trávou.
Zastřešení sklípku před domem pokračuje mostkem na samotný dům, vzniká tak i zastřešené zápraží s dalším příjemným posezením a velká zelená plocha. Obvodové stěny jsou z kamene (plus vata a plná cihla) a stropy nesou místo trámů rovnou klády, paprskovitě vycházející od centrálního sloupu. Z klád jsou i zárubně čekající na dveře do jednotlivých pokojů.
Paní domu nás upozorňuje, že ani po třech letech obývání není interiér (stejně jako zahradní úpravy) úplně dokončený a tudíž hodný focení. Už teď je ale zjevné, jaké má jeden velký obytný prostor osobité kouzlo.
A stejně tak zřejmé je, že - i díky kreativnosti a výtvarným schopnostem naší hostitelky - se tady bude dotvářet asi neustále.
Keltský kotel
„Za socialismu jsem dělal ve stavebnictví - rukama, v Pražské stavební obnově. I na rekonstrukcích různých historických objektů. Všechny nás to bavilo a taky jsme chodili, jak to tenkrát bývalo, na melouchy. Když přišla revoluce, tak já už tenkrát vlastně pracoval na sebe. Když jsme jeli v naší vyvařené dvanáctsettrojce kolem Václaváku, tak jsem volal: Zvoňte! My už jedem!,“ usmívá se pan Jiří, který ctí nejen řemeslo, ale i přírodu.
V dětství prožitém a užitém na kraji vesnice v Orlických horách si hrál podle knihy Dva divoši na indiány a vlastně mu to zůstalo dodnes. Jen jsou mu větší inspirací Keltové. „Když necháme stranou dnešní módnost, je v odkazu Keltů opravdu hodně inspirace. Ale třeba v buddhismu také.“
Moderním technologiím a vymoženostem se nebrání, ale kousek od zápraží má otevřené ohniště, trojnožku a velký kotel na vaření keltské polévky. „Tu nejde dělat ze tří litrů, ale aspoň z dvaceti: hromada zelí, cibule, 4 kg hovězího předního masa, morkové kosti, oblíbené koření koriandr a taky pepř, sůl, sojovka...“
V přízemí je pokoj pro hosty i kancelář spolu se vzdělávacím centrem řečeným Hodovna. Z obyčejné studny se stal obřadní stůl.
Sedmačtyřicetiletý Jiří Zvoníček se vyučil v oboru s maturitou. Dříve instalatér - topenář je dnes majitel zavedené a osobité stavební firmy. „Myslím, že pro ideální vývoj stavebnictví je dobré, aby se vrátilo k podstatě, jak to chtěl už Karel IV. Ti, co chtěli řídit, si to museli nejprve tvrdě odpracovat. A pokud projektanti a architekti nemají velký kontakt s hmotou a zůstávají izolováni, tak se potom jejich projekty uchopené pouze moderními technologiemi mění v něco jiného.“
Realistický rozpočet s riziky
„Od začátku, i když jsme byli dražší než konkurence, jsme se pohybovali na naší, silné parketě. Uměli jsme lidi upozornit seriózně na rizika, realisticky jim připravit rozpočty a poskytovali jsme jim vše na klíč. Po revoluci se především rekonstruovalo. Od bytů po butiky. Dnes už spíš stavíme domy a můj sen je postavit městečko, osadu z takových staveb, jako je ta naše,“ dodává stavitel Zvoníček, jehož libůstkou jsou originální a přírodní, praktické domy nepravidelných tvarů.
Chodba spojující pokoje tu není, stejně jako žádné pravé úhly (a zatím ani dveře, které v budoucnu nahradí závěsy).
„Co je nízkoenergetický a pasivní dům, zůstává pro mnohé otázkou. Například můj dům se konstrukcí přibližuje pasivním domům, ale nemá rekuperaci tepla a nesplňuje další parametry, takže diplom mi za něj nikdo nedá. Ale dbáme na přírodní materiály i zpětnou akumulaci tepla. Je to spíše návrat k osvědčeným technologiím, které tu byly už od Říma. Dnešní některé architektonické trendy chtějí hmotu spíš ošálit a stavět subtilní domy. Uvidíme, co z nich zbude za dvě stě let. Nic proti vývoji. Považuji se za člověka moderního s úctou ke starým osvědčeným technologiím, ale i k technologiím současnosti - vzhůru k věkům minulým, ale i budoucím!“
Jiří Zvoníček má velmi rád hudbu, historii, legendy, tajemno a mýty. „Jsme duchovně založení lidé a jsme se ženou rádi, že i děti mají umělecké sklony.“
Buňka a pevný bod
Podle Jiřího může být dům v životě člověka hodně pevný bod, kam se lze vracet. „Může to být třeba jeho mešita. Ne jen noclehárna nebo komodita, ve které má uložené peníze. Víte, co často při naší práci na trhu s nemovitostmi vidíme? Lidi dostaví dům a pak se rozvedou. Protože jim skončila společná hra (třeba i vyčerpávající) a nastalo prázdno. Chlap začal chodit jenom do hospody, sehnal si milenku a už to bylo... Nenašli si další novou hru.
Centrální opěrný sloup (a komín) je i součástí kuchyně.
Život sám o sobě je tou největší hrou, tak do něj skočte a buďte jeho součástí a nejenom venkovními pozorovateli. Samotná práce může být někdy i vyčerpávající, ale hlavním jejím motorem je schopnost si udržovat dobrou náladu.“ U Zvoníčků hra pokračuje a už na jejím začátku došlo přes všechny složitosti ke geniálnímu - jednoduchému řešení.
„Se ženou jsme moji vizi plánovali ve spoustě nákresů a na hromadách papírů. Manželka nakonec vzala klacek a jedním tahem namalovala konečný tvar do písku a bylo hotovo. Počítač přišel na řadu až v úplném závěru, ten do sebe nasál,Písečný Scan‘. Grafika se promítla do rukou zedníků a vytvořila rukodělný totožný tvar. Říkám mu Celula - buňka.“
Odchylka není chyba
Stavitel Zvoníček dobře ví, že na vše potřebuje ty správné lidi a má představu, že pak nejen pro něho je práce koníček. Souvisí to i s jeho pohledem na svět.
„Je to hodně v hlavě a v přístupu k životu. V mnoha firmách (a nejen stavebních) si stěžují, že nemají kvalifikované lidi. Co budeme dělat, zedníkem se nikdo neučí.... Ano, to jsou problémy, které existují. Ale v malé firmě není až tak nedosažitelné sehnat kvalitní lidi. Musím na tom pořád pracovat. Také jsem toho dost zkazil, ale uvědomil jsem si to. Když lidem vysvětlíte smysl a účel jejich práce (a často s nimi komunikujete s dobrými emocemi, jako je nadšení), tak se výsledky dostaví. Člověk, pracovník, který to nepochopí, musí pryč, tím uvolní místo novému.“
Také ložnici rodičů zdobí fresky - práce paní domu.
Zkušenosti ze staveb a z práce s lidmi Jiřího přivedly i k odpovědi na otázku, co je vlastně už chyba? „Na stavbě se stává, že se něco nepovede. Ale pro mne chyba je to, co vychází z povrchnosti. Když si nezajistíte vše potřebné. Proč něco nefunguje, nebo to není hezké? Protože dotyčný si nesehnal dostatek informací a plně se tomu nevěnoval - toto je podle mého chyba a šlendrián.
Ale i když hodně racionálně tvoříte, dáváte do toho hodně energie, může výsledek být i pro investora překvapující, protože si ho takto nedokázal představit a podobně. Toto může být pak problém. Kolega ho pojmenoval a vyřešil úžasnou větou: Odchylka od očekávaného ještě neznamená, že jde o chybu.
Jídelna je součástí obytného celku v patře (v přízemí při vstupu z horní části parcely).
Lidi si totiž často ani neumí představit, co si objednali. Nechají to na stavební firmě, v podstatě jim nikdo neřekne, že i oni musí vzít na sebe odpovědnost za spolutvoření a ne jenom kupovat. Pak se jim výsledek nelíbí a považují ho za špatně udělaný. Moje heslo je: představa klienta (jeho ideální scéna) musí být překonána realitou.“
Spojené vrcholy trojúhelníku
Ideální představu o podnikání ve stavebnictví náš hostitel vidí jako trojúhelník, který se prý bohužel moc nedodržuje: „Vidím tři spojené vrcholy, které chci spolu udržet ve všech směrech: za prvé musíte lidi nejprve poznat, abyste mohl realizovat jejich záměr. Pak nastupuje architektura, technologie a vše, co je se stavěním spojeno. A třetí vrchol je ekonomika. Musíte si naplánovat produkt, který skutečně půjde udělat. Proto musíte hlídat všechny vrcholy najednou. Zodpovědně a podrobně. Když s některým hnete, tak se vám samy od sebe hnou i ty zbývající. Tento prověřený fakt musíte ctít a respektovat.“
Omítky jsou z vápna bez cementu. Jeho přírodní vzhled a prospěšné vlastnosti přispívají k celkové pohodě bydlení. Stejně jako dřevo.
Jenže Jiří Zvoníček se na stavebnictví, bydlení a život dívá i z dalších stran:
„Aby se dařilo, musíte pomáhat. A to platí i obecně. Já přispěji, mně bude přispěno. A pak platí vztah výhra - výhra. I když někdo nemá dost prostředků na realizaci tzv. na klíč, tak jim alespoň bezplatně poradím a řeknu, čeho se mají vyvarovat. A myslím to upřímně, protože to přispěje k lepšímu žití a přežití a každému se to vrátí. Když už to nejde jinak, stačí přispět i troškou.“
