Jak bydlí sopranistka Pavlína Senić

Současná představitelka Mařenky z Prodané nevěsty uváděné ústeckou operou je po otci Srbka, ale i český kroj jí sluší mimořádně!

Manžel je nefalšovaný Moravák (mimo jiné i bývalý primátor Zlína a současný člen vedení pražské fotbalové Slavie) Tomáš Úlehla, s rodinnými kořeny sahajícími až do Vídně.

Nejen při vítání hostů v prostorném bytě u nich na Hradčanech se vzájemně doplňují tak, že i prezident T. G. Masaryk by z nich měl asi, bez ohledu na Rakousko Uhersko, radost. A je jen náhoda, že ve stejném domě před nimi svého času bydlel prezident Ludvík Svoboda.

„Ráda tu kompletuji staré kousky nábytku s novými. A také tu máme několik obrazů Kampy (například od Petra Poláška), ke které máme vztah, protože jsme se tam s manželem seznámili. Dětský pokojíček je do růžova, jelikož to má ráda dcera i já,“ usmívá se paní Pavlína, rodačka od Karlových Varů.

„V dětském pokojíku jsou i staré vestavěné skříně, které jsme zachovali, neboť jsou krásně, a jistě i pracně, zapasované do štukového stropu a stěn. Ale největší vztah tu nemám k nejdražšímu kusu nábytku, ale ke stolku, který mi podle mého přání repasoval a udělal, včetně měděných koleček, z bývalého podstavce šicího stroje tatínek. Už není mezi námi, tak je to i památka. Zajímavé je také to, že tatínek na lakování desky použil lak z plechovky staré snad třicet let. A nátěr drží pořád.“

„Máme to tu, věřím, i hodně domácí. Jsme opravdu rodina, která čas od času ráda vítá přátele a návštěvy. Pořádáme oslavy, dokonce i hudební setkání, takže v jídelně, kde občas mívá manžel i pracovní schůzky, je také klavír. Pokoj slouží zároveň jako hudební salonek, kde se rozezpívávám. Máme natolik hodné sousedy, že to vydrží, a když jeden den nezpívám, už se vyptávají, jestli nejsem nemocná.

Poslední dobou spolupracuji i s kvartetem Musica Festiva, a tak u nás zkoušelo současně už i pět hudebníků, což byl při otevřených oknech koncert dokonce i pro sousedy přes ulici!“ usmívá se sopranistka, oceňovaná i na mezinárodních soutěžích, a maminka čtyřleté dcerky Lilianky.

„Mám kolem sebe skvělé kolegy a výhoda je, že si je mohu vybírat, což je pro mne důležité.“ K nim jistě Pavlína Senić počítá i manželovu rockovou kapelu Jackye (Tomáš zpívá a hraje na kytaru i klávesy), se kterou občas vystupuje na festivalech – samozřejmě se zcela změněnou image.

„Na rockových koncertech používám špunty do uší, a vůbec nechápu, proč v tom rambajsu používají kluci odposlechy. Mám ale ráda novátorské věci, pokud mne baví.“

„Možná je někdy naše manželství i jižanské, ale je pravda, že některé rysy máme s manželem podobné – třeba velké sociální cítění a porozumění pro potřebné či slabší. Manžel před deseti lety spoluzakládal Nadační fond Kopretina a já se o dva roky později stala jeho patronkou. Fond pomáhá čtyřiceti, většinou těžce zdravotně postiženým, dětem z dětského domova ve Vřesovicích u Kyjova. I to nás hodně sblížilo.

Přitom nepředstírám, že mě nezajímají hezké a luxusní věci. Jsem ale z obyčejné rodiny a přirozeně neopovrhuji běžnými věcmi, a již vůbec ne lidmi, kteří žijí tak říkajíc ze dne na den – kolikrát mohou druhým dát lidsky něco mnohem cennějšího, než jsou peníze. Neříkám, že nemám ráda náš standard, ráda si dopřeji víkendové pohodlí, ale vedle toho to takzvané užívání si rozhodně není naší prioritou. Umím žít, a dlouhé roky jsem žila, zcela jinak.“

Pavlína Senić připouští, že si navíc částečně – a obrazně řečeno – do svého domova přenáší i věci, kterými bývá obklopena v operních domech.

„Mám ráda starožitné kousky, určitou noblesu… I když na druhé straně mám ráda i koncertní pódia na nevšedních místech – třeba v polorozpadlých hradech a zámcích, kde je dobrá akustika i atmosféra.“

Doma by se Pavlína Senić mezi jenom starožitným nábytkem dobře necítila.

„Všechno jsem tu zařizovala já. Manžel mi nechává volnou ruku. Mým snem je mít jednou zařízený domov podle učení fengšuej. Mezi pokoji tu jsou velké dvoukřídlé a prosklené dveře, takže je máme doplněné i závěsy, aby neutíkala energie. Některé základní věci mám nastudované. Navíc si myslím, že spousta lidí k sobě volí správně věci už jen pocitově. Třeba barvy, dřevo…“

Výhodou při zařizování a rekonstrukci tohoto bytu bylo pro naši hostitelku, že bydleli ve vedlejším bytě.

„Měli jsme pohodlné zázemí a mohli si tak při rekonstrukci pohlídat i to, aby se zachovaly původní, vrzající parkety – to se mi opravdu líbí. Nová zástavba na mě mnohdy nepůsobí dobře. Navíc v celém domě máme skvělé sousedy.“