Test Hyundaie i10: švihák městský

Nová generace i10 je v porovnání s předchůdcem větší o rovných osm centimetrů, šířka narostla o 6,5 cm. Velikost zavazadlového prostoru vzrostla zhruba o deset procent na nynějších 252 litrů, což mezi automobily segmentu A představuje nadprůměr. Kufr je hluboký a dobře přístupný, zadní sedačky lze v případě potřeby sklopit.

Jediným parametrem, který se mezigeneračně zmenšil, je výška – nová i10 je o 5 cm nižší. Pro úplnost: minulá generace je dlouhá 3565 mm, široká 1595 mm a vysoká 1540 mm. Na prostornost si absolutně nelze stěžovat, svou velikostí je nová i10 na pomezí segmentu A (miniauta) a B (malá auta typu fabia či fiesta).

Dovnitř se bez problémů vejdou čtyři dospělí, na cestování k moři to sice není, ale nějakých padesát sto kilometrů zvládnete - pokud nevezete vysloveně habány - naprosto bez problémů. Šířka nabízeného prostoru nikterak nevybočuje z průměru segmentu mini automobilů.

Vnější design se mimořádně povedl, působí moderně. Mimořádně povedená je úzká linka s logem mezi předními světlomety s čirou optikou, zaujmou i diody ve tvaru otočeného L v dolní části. Vzadu nelze mít k prolisům či kapkovitým světlům výhrady, obzvláště ve výrazných barvách (což bohužel nebyl příklad našeho novinářského auta) je to líbivé auto, za které by se nemusela stydět jakákoliv evropská automobilka. Ostatně  v evropském designérském centru korejské automobilky byla nová í-desítka navržena...

V interiéru sice najdete velké množství tvrdších černých plastů, celkové zpracování v Turecku vyráběné í-desítky je ale na velmi vysoké úrovni, jakkoliv z hlediska estetiky za vnějším kabátem výrazněji zaostává. Plasty nevržou ani nezapáchají, což bylo před nějakými šesti sedmi lety u malých korejských aut obvyklé.

Interiéru vládne jednoduchost, kapličce za volantem dominuje velký rychloměr, nechybí zde ani analogový ukazatel teploty chladicí kapaliny. Modře podsvícený displej pod rychloměrem občas problikával, jinak jsme žádnou viditelnou závadu nezaznamenali. Ovládání audioaparatury je velmi snadné, poslouchat můžete i hudbu ve formátu MP3 uloženou na USB klíčence.

V interiéru nechybí odkládací prostory na drobnosti či nápoje, včetně velké lahve, kterou lze uložit do výplně dveří. Volant lze nastavit pouze jednoose, sedadla jsou ale pohodlná a vpředu délkou sedáku či opěradla bohatě dimenzovaná.

Jak nová i10 jezdí? Při ostřejší jízdě se na technických tratích projeví nedotáčivost, na sportování ale tohle mini rozhodně určené není. Podvozek je vcelku jistý a hlavně nezáludný. Problém pro některé řidiče představuje příliš horlivý posilovač řízení s menší zpětnou vazbou. Brzdy jsou účinné a dobře dávkovatelné. Dokonce - a to je u takto malých aut nezvyklé - najdete kotoučové brzdy u všech motorizací.

Litrový tříválec potěší klidným chodem a velmi dobrým utlumením (vyjma nejvyššího spektra otáček). Dynamika odpovídá šestašedesáti koňským silám, díky hmotnosti kolem tuny se ale ve městě a částečně i mimo něj dočkáte vcelku dobré dynamiky.

Na dálnicích musíte při potřebě svižné jízdy častěji podřazovat, my jsme kupříkladu na čtvrtý rychlostní stupeň naměřili pružné zrychlení ze 100 na 130 km/h za dlouhých patnáct sekund. Ono dostat se z 80 km/h na 120 km/h zabere na trojku 10,4 s. Zkrátka s tříválcovou i10 mnoho dynamického svezení nezažijete.

K oběma motorům dostanete buď pouze čtyřstupňový automat, mnohem lepší volbou je ale pětistupňová přímo řazená převodovka, která sice nenabídne kdovíjak vytříbené chování (obzvláště při rychlém řazení), i přes delší dráhy je ale přesná.

Na rovném úseku jsme automobil rozjeli na tachometrových 163 km/h. Auto je v těchto rychlostech očekávaně hlučné, směrová stabilita ale při jízdě na hranici konstrukčních možností byla překvapivě dobrá. Při dálniční jízdě ale zaznamenáte vyšší otáčky motoru - při 120 km/h je to na nejvyšší stupeň 3600 otáček. Ostatně, už při 80 km/h točí motor docela hodně - na pětku 2500, na čtyřku ještě o 500 ot./min. více.

Spotřeba se při běžné jízdě s více než polovičním podílem dálnic pohybovala dle palubního počítače kolem 6,5 l /100 km, což není úplně málo, na druhou stranu i10 je určena hlavně do městských a příměstských oblastí. A tady se se spotřebou dostanete klidně na šest litrů, protože motor není nutné tolik vytáčet.

Hyundai i10 sice na rozdíl od svého v Indii vyráběného předchůdce nezačíná na částce 140 000 korun, za své peníze ale dostanete prostorné a dobře vybavené auto. Ceny za příplatkové prvky jsou navíc sympaticky nízké a obsahují i prvky u mini aut nevídané (kupříkladu vyhřívaný volant).

Bez chyb není, ale v segmentu malých aut patří mezi to lepší, co si lze koupit. Výtečná je zejména prostornost, dobré jsou i jízdní vlastnosti, aktivní i pasivní bezpečnost (třebaže nárazový test EuroNCAP zatím popisované auto neabsolvovalo) a nabízený komfort. Škoda necitlivého řízení, nudného interiéru a pouze výškově nastavitelného volantu. Jinak i10 nenabízí moc důvodů ke kritice.