Hlavní obsah

Hyundai ix35 2,0 CRDi: ofenzíva ze Žiliny

Novinky, Martin Žemlička

Hyundai ix35 je nástupcem SUV Tuscon, jehož se prodalo přes milión kusů. Nový model tedy může navazovat na solidní komerční úspěch. Jak jezdí nový model ix35, jenž se vyrábí u východních sousedů v Žilině, jsme vyzkoušeli během šesti stovek kilometrů na českých silnicích. Test přinášíme jako první médium v Česku.

Foto: maž, Novinky

Hyundai ix35

Článek

Hyundai ix35 zaujme už na první pohled. Stalo se tradicí, že korejský výrobce nechává své novinky navrhovat v Německu – a opět se podařilo namíchat zajímavý koktejl luxusu a dynamického vzhledu, který svého předchůdce překonává o světelné roky. Přední protáhlé a zešikmené světlomety společně s úzkou mřížkou chladiče a dravě tvarovanými mlhovými světly patrně nemají slabé místo, na ix35 je hezký pohled i zezadu či z profilu.

Drobnou pihou na kráse je o trochu horší výhled dozadu z místa řidiče; kvůli vyšší hraně oken zase budou z vozu hůře vidět děti. Výhled dopředu a především šikmo vpřed je i přes relativně silné A sloupky velmi dobrý; přední sklo je dostatečně široké.

Výtečná prostornost

Pochvalu zaslouží prostornost – do auta se vejdou čtyři dospělí a vzadu nebudou mít problém s nedostatkem prostoru ani dlouháni nad 190 cm. Sedadla jsou příjemně tuhá, předním chybí výraznější boční vedení, ale to je u SUV tohoto typu víceméně zbytečné. Prostor pro kolena i hlavu je velmi bohatě dimenzován, sympatickým prvkem je vyhřívání sedačky vepředu i vzadu (od stupně výbavy Style). Naopak, příplatkové dvoudílné střešní panoramatické okno s přední elektricky posouvatelnou částí výrazně snižuje výšku ke stropu a je lepší jej v seznamu příplatkových položek nezaškrtávat (stojí 25 tisíc korun).

Solidní parametry poskytne i zavazadelník – v základu nabídne 591 litrů, po sklopení zadních dělených sedadel vzroste volné místo na 1436 litrů. Škoda, že chybí průvlak na delší předměty, například lyže.

Interiér je dobře ergonomicky navržen – snad až na tlačítko přepínání palubního počítače, které je nešikovně umístěné nalevo od volantu. Dílenské zpracování i výběr materiálů uvnitř vozu odpovídají prodejní ceně i nejbližší konkurenci. Rychloměr i otáčkoměr jsou dobře čitelné; nastavení audiosoustavy či klimatizace je jasné na první pohled. Příjemná je i podpora pro AUX zdroj či USB. Při jednom pokusu o načtení MP3 souborů z USB karty se nicméně zobrazilo chybové hlášení a k načtení souborů nedošlo...

 Turbodiesel dle očekávání nezklamal

Příjemným překvapením je dvoulitrový čtyřválcový turbodiesel se vstřikováním common-rail. Na trh se dodává ve dvou výkonových verzích – 100 a 135 kW. Otestovali jsme slabší verzi s výkonem 100 kW (136 koní) - překvapila nás ochota ke zrychlování, a to i když bylo vozidlo zatíženo čtyřmi dospělými cestujícími. Papírová hodnota zrychlení 0-100 km/h sice neoslní, v praxi se ale ukázalo, že motor má dostatek elánu pro pružné zrychlování – nejvyšší točivý moment 320 Nm je k dispozici od 1800 otáček a elán motoru vydrží až do 3500 otáček.

K dobrému pocitu při akceleraci rozhodně přispělo i kratší zpřevodování. Ochota vozu zrychlovat nad zhruba 150 km/h klesá, na komfortu se začne projevovat i výraznější aerodynamický hluk (pohonná jednotka je naopak utlumena dobře). Při 130 km/h a zařazeném šestém rychlostním stupni lze z otáčkoměru odečíst údaj 2800 ot./min., při tachometrových 140 km/h se otáčky zvednou ke třem tisícům.

Spotřeba se během týdenního testu, v němž převažoval dálniční provoz, ustálila na hodnotě 8,1 litru; nejhorším údajem bylo v kombinovaném režimu 8,8 l na 100 km. Od předepsaných měření, jenž udává výrobce pro verzi 4x4 se tento údaj o dost liší, faktem nicméně je, že během testování jsme se nepokoušeli o úspornou jízdu.

K dispozici je buď pětistupňová manuální převodovka (pro dvoulitrový benzínový motor) nebo šestistupňové skříně – samočinné i manuální. Testovaná manuální šestistupňová převodovka nebude patřit mezi mechanicky vytříbené převodovky; řazení se středně dlouhými drahami je nicméně vcelku přesné a po pár dnech se s ním dá dobře sžít.

Necitlivé řízení = největší slabina

Relativně tvrdší podvozek s víceprvkovou zadní nápravou (vpředu je klasicky McPherson se stabilizátorem) by mohl poskytovat více komfortu, problémy mu ovšem dělají série krátkých příčných nerovností. Směrová stabilita je dobrá i ve vyšších rychlostech. Verzi 4x4 s elektronicky řízeným pohonem všech kol jsme vzhledem k aktuálnímu podnebí zkusili také na zasněžených horských silnicích – trakce byla dle očekávání dobrá a moment připojení zadní nápravy byl prakticky nepostřehnutelný, zaměření tohoto SUV je nicméně silniční, takže v jiném než lehkém terénu nemá smysl jej trápit.

Nejslabším článkem Hyundaie ix35 je naladění posilovače řízení. Při parkování je příjemně lehký, jeho ztuhnutí při vyšších rychlostech je ale nepřirozené umělé a kolem středové polohy je řízení vysloveně mrtvé. O tom, co se děje s předními koly lze potom jenom spekulovat. Je to škoda, protože podvozek poskytuje dostatek jistoty, řízení ale nedává řidiči v technických pasážích dostatek podpory.

V nabídce příplatkové výbavy budete marně hledat xenonové světlomety, jinak obsahuje dostatek komfortních prvků – zadní parkovací kamerou počínaje po bluetooth handsfree konče. Milé je, že všechny verze mají kompletní bezpečnostní výbavu. Ta zahrnuje povinné ABS a elektronický rozdělovač brzdné síly (EBD), brzdový asistent HBA, elektronický stabilizační systém (ESP), aktivní opěrky hlavy, dva přední airbagy, boční a okenní airbagy.

Ceny na českém trhu začínají na částce 450 tisíc za dvoulitrový motor s výkonem 163 koní a pětistupňovou manuální převodovkou a pohonem předních kol. Nejlacinější verze s turbodieselem přijde na 525 tisíc, nejlevnější verze s pohonem 4x4 jsou o rovných sto tisíc korun dražší (mají ovšem už v základu manuální klimatizace, za kterou u nejnižší verze Classic zaplatíte přehnaně vysokých 30 tisíc korun). Potěší standardní pětiletá záruka. Hyundai ix35 se povedl, konkurence mezi kompaktními SUV je ale velká a zahrnuje například Škodu Yeti, Hondu CR-V, Toyotu RAV 4, Ford Kuga, BMW X1, VW Tiguan nebo Nissan Qashqai.

TECHNICKÉ ÚDAJE
Motor:1995 ccm, čtyřválec, vznětový, turbo
Max. výkon:100 kW (136 k) při 4000 ot./min.
Max. točivý moment:320 Nm od 1800 ot./min.
0 - 100 km/h:11,3 s
Nejvyšší rychlost:181 km/h
Průměrná spotřeba:5,7 l/100 km
Pohotovostní hmotnost:1600 kg
Poháněná náprava:4x4
Cena základní verze:624 900 Kč
Související témata:

Související články

Test Hyundai H-1 2,5 CRDi: David mezi Goliášem

Trhu s mikrobusy jednoznačně konkuruje Volkswagen se svým modelem Transporter. V nabídce jsou i další modely, kupříkladu testovaný Hyundai H-1, který se dodává...

Test Hyundai ix55: SUV pro sedm cestujících

Hyundai ix55 je nepřímým následovníkem Terracanu. Jde o největší SUV v nabídce korejské automobilky, do vozu se vejde až sedm cestujících. Vůz jsme otestovali...

Výběr článků

Načítám